Jít vpřed ve víře

Mk 16,15-20

Nanebevstoupení Páně

Velikonoční dobu završuje slavnost Seslání Ducha sv., než však zahučí vichr a z nebe vyšlehnou plameny Ducha, předchází desetidenní svatodušní příprava, započatá slavností Nanebevstoupení Páně. Co se vlastně stalo onen 40. den po Zmrtvýchvstání? Cosi, co se vymyká naším znalostem a zkušenostem. Mrak z nebe zahalí Krista a on stoupá před zraky užaslých a zmatených apoštolů do nebe. Písmo sv. je skoupé na detaily; nejpodrobnější v líčení této události jsou Skutky apoštolské, jak jsme slyšeli v prvém čtení: „… byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí …“ Evangelista Matouš nám přidává poslední slova Kristova před jeho nanebevstoupením: „Jedenáct učedníků odešlo z Galileje na horu, kterou jim určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim promluvil: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny po všechny dny až do konce světa.“ Pouze evangelista Lukáš nám jen o maličko více odhaluje závoj tajemství Kristova odchodu do slávy Otcovy, když píše: „Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi.“ 

Je pochopitelné, že bychom chtěli o této události vědět více, ale – možná, že více než „jak to bylo“ by nás mělo zajímat, co Kristovu nanebevstoupení předcházelo a následovalo. A to nalézáme u všech evangelistů: poslání učedníků k tomu, aby šli do celého světa, ke všem národům a hlásali jim evangelium a křtili je ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. V tom se shodují všichni a ono je to skutečně důležitější než to, co se bezprostředně odehrálo na Olivové hoře onoho dne, čtyřicátého po onom ránu, kdy Kristus vstal z mrtvých.

„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen.“ To už jsem citoval dnešní evangelium z pera sv. Marka. Který, i přes svoji stručnost, nám dnes nabízí cenný detail poslání učedníků. Přidává patero znamení, která budou Ježíšovy učedníky v jejich misi provázet. (Biblisté mluví o přídavku, který byl implantován do evangelia později, ale to neubírá nic na jeho významu.) „Kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy; budou mluvit novými jazyky; budou brát do ruky hady, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce a uzdraví se.“ Poslání učedníků je universální – jděte do celého světa, ke všemu stvoření (to je širší pojem než ke všem národům); plodem vašeho působení je přijatá víra a křest ve jménu Ježíšově. Učedníci budou v jeho jménu hlásat evangelium a v jeho moci konat i zázraky. Marek uvádí ještě znamení, která je budou provázet. Jsou významná a přece nejsou v Písmu sv. tak úplně nová: - vyhánění zlých duchů dobře známe z Ježíšova působení; mluvení cizími jazyky bude nástrojem pro rozšíření Kristova učení hned po Seslání Ducha sv. o Letnicích; budou brát (jedovaté) hady do ruky - připomeňme si kupř. sv. Pavla na Maltě, kdy jej uštkl jedovatý had; smrtelně jedovatý nápoj je neotráví, tady můžeme doložit třeba otráveným vínem podaným sv. evangelistovi Janovi, který mu neublížil, ale jsou dochovány příklady i z nedávné historie; vkládání ruce na nemocné (svátost nemocných, nikoli reiki) a jejich uzdravení – i to známe od Ježíše a od apoštolů ve Skutcích apoštolských a až doposud se skrze vkládání rukou a modlitbu dějí „zázračná“ uzdravení.

Nás samozřejmě upoutají vnější znamení a zázraky, ostatně i pro tehdejší současníky byly potvrzením evangelia a znameními víry, ale jsou to „pouhé“ nástroje evangelizace. Nejdůležitější, nejpodstatnější je právě zvěstování evangelia, a skrze přijatou víru křest v jeho jménu. To je to nejpodstatnější na poslání apoštolů Ježíšem před jeho nanebevstoupením. Naplnění onoho jděte! Nezůstaňte stát, nevracejte se k tomu, co bylo, nesetrvávejte v omezeném prostoru svých zvyků, rituálů, svých přízemních jistot. Jděte a změňte smýšlení. Uvěřte! Buďte otevření – vanutí Ducha stejně jako Kristovu učení, křesťanským ideálům, životu podle Božích přikázání a v souladu s učením evangelia.

To je poslání nejen pro apoštoly, tyto svědky Kristova nanebevstoupení, ale pro všechny lidi – pro všechny národy. Poslání k životu z víry, z evangelia, je nadčasové, universální, všeobsahující. Je programem života křesťana. Jít vpřed ve víře, vstříc své spáse, ostatně, slyšeli jsme: „kdo uvěří, bude spasen“. A náš život budou provázet znamení, znamení spásy. (Viditelnými znameními jsou přece, podle definice, svátosti. Také liturgie je znamením; víra a láska jsou znamení, že náležíme Kristu.) Celý náš život provází znamení, avšak my si jich, pro jejich „samozřejmost“, ani nevšímáme. Ke své škodě.

Jiří Vojtěch Černý