Kdo je moudrý?

Moudr 7,7-11

Mk 10,17-25

28. neděle v mezidobí

Bohatství – tedy nejen bohatství samo, ale zacházení s ním, jeho užívání, to je společné téma dnešních biblických textů. Téma, které se dotýká každého z nás, vždyť bohatství není omezeno jenom na to, co a kolik kdo má, daleko více na to, jak a k čemu jej kdo užívá. Majetek, bohatství, může být oním příslovečným „dobrým sluhou“ když je prostředkem k zajištění životních potřeb a stejně tak i „zlým sluhou“, když se nám stane smyslem života a my mu otročíme, jsme jím spoutáni a ono nám brání v duchovním životě.

V prvém čtení z knihy Moudrosti prosí král – tedy ten, kdo je bohatý, o dar moudrosti, kterou si cení nade všechna žezla, trůny a všechno bohatství. „Ve srovnání s ní jsem všechno bohatství pokládal za nic… všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro.“ Dar moudrosti v očích krále převáží všechno materiální bohatství. A nejen materiální. Moudrost je dokonce cennější než zdraví a krása – to jsou hodnoty, po nichž touží každý člověk bez ohledu na to, jaké postavení a bohatství má. „Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo.“ Onen panovník, který prosí o dar moudrosti, nepřímo dokazuje, že dar moudrosti už obdržel, vždyť jen opravdu moudrý člověk ví, že moudrost je nade všechna vnější dobra a bohatství: „Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.“ Shrnuto a podtrženo: Moudrost je nade vše.

A že tomu tak je, dokládá i úryvek evangelia.

Bohatý – a to je důležité – mladík je uchvácen Kristem a jeho slovy o Božím království. Přiběhne – výraz elánu, touhy, naléhavosti, k Ježíši a ptá se ho: „Mistře, (respektuje jeho autoritu) co musím dělat, (musím, je si vědom, že to nepůjde samo a lehce) abych dostal věčný život?“

Ježíš mu říká: „Znáš přikázání.“ – to není otázka zjišťující, zda je tento poučen v zákoně, to je odpověď na jeho otázku: „Co mám dělat?“ Odpověď: Víš to sám, vždyť znáš přikázání – a Ježíš je dokonce připomíná. (A to ta, která se týkají druhých, nikoli Boha.)  Boháč odpovídá, a jeho odpověď je možná vyslovená s hrdostí: „To všechno jsem zachovával od svého mládí.“  A reakce: „Ježíš na něho pohlédl s láskou“ – to je víc, než slova uznání.

Jenomže – to bylo a je, ale co bude dál? „Jdi, prodej všechno co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě.“ Ježíš nejenže dává odpověď, on dává i návod k tomu, co je třeba udělat pro dosažení věčného života.

K následování Ježíše – vždyť On je tou cestou, která vede k věčnosti, je třeba se všeho vzdát. Všeho, nejen vnějšího majetku; vlastnění, pout k pozemským dobrům, ale i sebe sama, svých představ, ambicí, plánů. Všeho. A to je pro onoho muže kámen úrazu. Tohle nedokáže. Je příliš svázán s tím co má – a protože není moudrý podle návodu z Knihy Moudrosti, zarmoucen opouští Ježíše a vzdává se, pro vezdejší bohatství toho nejcennějšího – věčného života.

„Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“

Boží království není uzavřeno bohatým, ale těm, kdo mají bohatství. Kdo jsou k majetku připoutáni, kdo jsou s vlastněním (čehokoli) bytostně spjatí. Kdo mají majetek jako životní metu a největší dobro. Kdo jsou spoutáni svým majetkem.

Akademicky toto dobře chápeme, už proto, že žádný velký majetek nemáme. Ale ono lze být obtěžkán, spoután bohatstvím i s prázdnými kapsami. Bohatý mohu být tím, jak si zakládám na své spravedlnosti, počestnosti, na svých zásluhách; na svých schopnostech, na svém postavení. Proto onen příměr, který dává Ježíš svým učedníkům, ale který se může hodit i nám: „Snáze projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“

Jenom pro vysvětlení – jehlou je míněna úzká brána, spíše branka, v Jeruzalémských hradbách, kterou Kristovi učedníci dobře znali, proto jim bylo toto přirovnání lépe srozumitelné. Podle něho je bohatý ten, kdo je příliš obtěžkán množstvím svých „zavazadel“, která není schopen a ochoten odložit. A proto se neprotáhne onou úzkou branou k věčnosti.)

Možná by stálo za to, položit si otázku: čím vším jsem já obtěžkán? K čemu jsem připoután? Čeho se nechci vzdát? Na čem lpím?

Ono je nesnadné být Kristovým následovníkem. Je těžké vzdát se sebe sama, své pravdy, svých předsudků, svých, pouze přízemních hodnot. Však také proto je tak málo skutečně moudrých. Moudrých podle vzoru oné moudrosti, o níž prosil pisatel v prvém čtení; moudrých, kteří umějí rozlišovat podstatné od vedlejšího, důležité od nepodstatného. Moudrých, kteří hledají pravé jistoty. Ty nelze nalézt v ani v majetku, ani v postech, vlastně v ničem, co nabízí tento svět. Ty lze nalézt pouze u Boha. Tak jak Ježíš říká udiveným učedníkům, když se ptají, kdo může být spasen? „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno!“

Jiří Vojtěch Černý