Když dva dělají totéž, není to totéž

Sk 18,23-28

Sobota po 6. neděli velikonoční

Nejspíš znáte úsloví, které praví, že: „když dva dělají totéž, není to totéž“. Jistě, pojistky opraví každý elektrikář stejně, ale žádný malíř nenamaluje stejný obraz, žádný literát nenapíše stejnou knihu, i když námět bude společný. Koneckonců, nemusí jít jen o kumštýře, i dobrý řemeslník má svůj „rukopis“, a co teprve kazatel. Sami ostatně víte, že není kněz, jako kněz, i když káží na tytéž texty. Proč tento úvod? Protože na scénu Skutků apoštolských dnes vstupuje nová postava. Bezesporu zajímavá a významná. Žid Apollos, pocházející z Alexandrie. Vzdělaný, výřečný, charismatický. Ale není vkořeněn do církve, dokonce zná sice zvěst o Ježíši, káže o něm, ale neprošel ani Kristovým křtem, ani křtem Ducha sv. Zná jen „křest Janův“ a jako „potulný kazatel“, hlásá učení Janovo. I on je přesvědčen o příchodu Mesiáše, o nutnosti obrácení; pře se s Židy o tom, že Ježíš je očekávaným Mesiášem a umně to dokládá slovy Písma. Navenek jsou tedy s Pavlem na stejné lodi, a přece, Apollón přes své přesvědčivé vystupování a kazatelské úspěchy, má v křesťanské nauce značné mezery.

Když jej uslyší Pavlovi přátelé a jeho žáci Priscilla a Akvila, (ti, s nimiž Pavel, možná déle než rok, společně pobýval v Korintu), vezmou jej do svého domu a důkladně jej zasvěcují do Boží nauky o Kristu, Božím Synu. Důkladně vyškolený Apollos se po čase chystá dále do Achaje, a učedníci v Efesu mu napíší doporučující dopis pro tamní křesťany. (Doporučení bylo pro tyto putující kazatele důležité, zaručovalo jim přijetí budoucích posluchačů; bylo zárukou jejich křesťanské víry.) Apollos se osvědčil i v Achaji, svými schopnostmi prospěl místní církvi a dokázal se úspěšně přít a argumentovat Písmem s tamními Židy. (Přesto bude třeba revidovat jeho kázání, dokonce dvojznačnost Pavlova a Apollónova, bude zdrojem nedorozumění v efezské i korintské církvi. O tom najdeme zmínky v Pavlových listech, takže se zdá, že nějakou dobu dokonce stáli proti sobě. Ostatně, proto jsem mluvil na začátku, že jako nejsou dva stejní křesťané, nejsou ani dva stejní kazatelé.)

Jiří Vojtěch Černý