Ke svému životu potřebujeme "rovnou páteř"
Lk 13,10-17
Pondělí 30. týdne
Je až s podivem, kolik zloby až nenávisti může probudit Ježíš dobrým skutkem. Onen představený synagógy, z dnešního úryvku evangelia, je ukázkovým příkladem zhrzené ješitnosti a dotčené důležitosti. Své negativní pocity vůči Ježíši, skrývá za projev falešné zbožnosti, ohánějíce se přitom přikázáními Zákona. Je samozřejmé, že Ježíš tuto, jen těžko skrývanou zášť prohlédne, a v jako protiargument uvede příklad z každodenního života, který nelze zpochybnit. Každý z přítomných má svého osla, bohatší býka, (asi jako my auto) a nikdo z nich je nenechá o hladu a bez vody jen proto, že je sobota. V případě pouhého zvířete dělají běžně výjimku z přikázání o dodržování sobotního klidu, ale v případě člověka, lidského tvora, dcery Abrahámovy – tedy Židovky, na níž se vztahují příkazy Zákona, takovou výjimku nepřipouští
My se, stejně jako Ježíš, nenechme vtáhnout do úvah ohledně zachovávání Zákona, a raději se podívejme na onu ubohou ženu lidskýma očima. Očima plnými soucitu, tak, jak ji viděl i Ježíš. Nepotřeboval žádný lékařský dekurz, aby viděl její trápení, její ohnutá záda jsou nepřehlédnutelná a vnitřním zrakem poznal, že ona žena je ohnutá a neschopná se narovnat, už dlouhých 18 let. 18 let utrpení! – a to ji má teď, jen pro to, že je sobota, ve jménu zákonické úzkoprsosti, nechat bez pomoci?
Potřebuje Ježíše, aby ji vysvobodil z drápů démona bolesti a ochromení. A Ježíš to ví. Je, sice bohočlověk, ale s lidským srdcem. Neohlíží se na předpisy a obrátí se k této nebohé ženě se slovem uzdravení: „Ženo, jsi zbavena své nemoci!“ Vloží na ní ruce a ona se okamžitě narovná. Je uzdravena! Kdyby byl onen představený synagógy jen trochu velkorysý, musel by slyšet, jak ona žena chválí a velebí Boha. A jak se celý zástup přítomných lidí, raduje. Marně představený synagógy napomíná – nikoli Ježíše, to si zřejmě netroufá, ale zástupně všechny přítomné, že uzdravovat v sobotu je přece nepřípustné. Ježíš jej odbude oním příkladem s býkem či oslem a on a ostatní vyznavači úzkoprsého dodržování sabatu, jsou zahanbeni.
To byla jedna, řekněme vnější strana, dnešního evangelia. Zkusme ji dát ještě hlubší obsah.
Ona ubohá žena se už 18 let nenarovnala. Nezvedla svůj pohled do korun stromů, ba ještě výše, k nebi. Stále jen hledí na kameny na cestě, její obzor je tak úzký, tak omezený. Je doslova spoutaná – nejen bezmocí, nejen bolestí. Nemůže nikomu pohlédnout do tváře a každý prcek (co do výšky i co do kvality) ji přehlíží a nad ní se povyšuje. Její utrpení není zdaleka jen tělesné, je duševní i duchovní. Ježíš to ví. A proto neuzdraví jen její lordózu, jen její páteř, ale odstraní příčinu. Posedlost zlým duchem. Ten je tím, kdo ji ohnul k zemi, kdo ji ponížil, kdo ji zbavil důstojnosti.
- Tady si dovolím, více než trochu, odbočit. V posledních desetiletích se už nepopírá, že jsou to spíše než ryze somatické, (organické a funkční), ve skutečnosti psychické a spirituální důvody, našich, tak častých bolavých, zad. Ježíš zvolil po všech stránkách tu nejlepší terapii. Uzdravil její duši od působení zlého. Zničil pouta, jimiž ji spoutával, omezoval, křivil po dlouhý čas.
Nechtěl bych být považován za odpůrce léčení, ale mnohým našim potížím – a nejen se zády, by spíše než lékaři (a to pozor, ani v nejmenším nehodlám zpochybňovat medicínu a úlohu lékařů) pomohla změna životního stylu, hodnot a hlavně zklidnění od stresů, uzdravení a narovnání vzájemných vztahů i vztahu k sobě samému.
Ke svému životu potřebujeme „rovnou páteř“- čest, pravdu, poctivost, přímost. Potřebujeme se „zpříma“ dívat druhým do očí. To je postoj člověka duchovně, psychicky i morálně zdravého.
Nezdravý a svazující je postoj toho, kdo je sehnut k zemi, kdo se před druhými ohýbá, nebo kdo všechnu svoji pozornost věnuje jen věcem „přízemním a pozemským“.
Pozdvihněme hlavu a narovnejme záda! Nenechme se spoutat ničím vnějším – materiálním, ani vnitřním - zlem, strachem, závistí apod. To je výzva, která se často opakuje v Písmu a kterou nám dnes nepřímo sdělil Ježíš v evangeliu.
Jiří Vojtěch Černý
