Kéž Pán prozáří naši vnitřní slepotu

Sk 9,1-20

Pátek 3. velikonočního týdne

Dnešní úryvek ze Skutků apoštolů před námi otevírá úchvatnou, a pro hlásání evangelia klíčovou, scénu. Scénu obecně nazývanou: „Obrácení apoštola Pavla.“

V předchozích dnech, kdy jsme četli o počátcích pronásledování prvotní Kristovy církve, jsme už Pavlovo - Šavlovo jméno zaslechli. To bylo kupř. při ukamenování jáhna Štěpána; tam si, cit.: „svědci složili svrchní šat u nohou mladého farizeje Šavla, který kamenování Štěpána plně schvaloval“. A nyní tento, dnešními slovy dobře prokádrovaný a osvědčený Šavel, jede v čele eskorty, která, z pověření Velerady, má stíhat a trestat stoupence toho nového a veskrze nepřátelského učení o Ukřižovaném Ježíši. Horlivý a ctižádostivý Pavel, však svoji misi nedokončí. Cestou se stane cosi, co zcela změní směr a náplň jeho další životní cesty. Bůh v osobě Ježíše s ním provede jeden ze svých paradoxních a mistrovských kousků, ve kterém přetaví bojového antikřesťana v nejužitečnějšího křesťanského hlasatele. Ano, takové kousky umí jenom Bůh!

Trošku si přibližme tento Pavlův příběh pomocí symbolů světla a tmy:

Pavel, který jede ozářen jižním sluncem, neví, že v něm samém světlo není, protože Světlem je přece Kristus, jeho láska a učení. Jede hájit tmu zákonického učení, veze s sebou strach, násilí a pláč. Je přesvědčen o své spravedlnosti a přitom je nástrojem bezpráví. Ale, Pavel má pro Krista velký význam, protože tento Pavel jedná nesprávně z nevědomosti, ale v srdci touží po pravdě a právu. Jen neví, že je na špatné straně, na straně temna. Ježíš jeho život jedním okamžikem prozáří a úplně změní. Zasáhne jej světlem - „náhle ho obklopilo světlo z nebe“ a Pavel padá. Padá nejen z koně, ale i z výšin svého postavení, své společenské prestiže i svého majetku. Padá do prachu cesty a od této chvíle bude všechno jinak. Ze země se zvedá oslepený září, a může jen s pomocí jiných, pokračovat dál. Už ne na koni, ale podpírán a pěšky. A prožívá tři dny postu a slepoty. Tři dny tmy, stejné, jaká je v hrobě - jakoby spolu s Kristem umírá i starý Šavel, aby po třech dnech povstal nový Pavel. Pomocí Ananiáše, který reprezentuje Kristovu církev, znovu nabývá zraku a ve světle Kristově se stává křtem novým člověkem, křesťanem.

Ten dnešní úryvek ze Skutků apoštolů je příběhem o zrození nového člověka, o vítězství světla nad tmou. A Pavel je, jako nástroj Kristův poslán k mocným i chudým; k vládcům i pronásledovaným, aby všem hlásal Kristovu radostnou zvěst.

Co na závěr? Moji milí, my všichni jsme byli Kristem povoláni ve křtu k životu, ale také jsme my všichni byli pod vedením Ducha sv. posláni hlásat radostnou zvěst o lásce Boží k nám, o smyslu našeho života. Neprožili jsme sice tak manifestované, zjevné obrácení, jako sv. Pavel. Ale každý z nás si své vlastní obrácení prožil, ať více, či méně zřetelně. A, buďme k sobě upřímní - jaké jsou jeho plody? Je na nás vidět ono světlo Kristovo? Je z našeho jednání a postojů čitelná naše víra?

Kéž by si Pán z nás všech nadělal své nástroje! Kéž by nám dal poznat temná zákoutí v nás a kéž by je svým světlem uzdravil. Kéž by prozářil naši vnitřní slepotu!

Jiří Vojtěch Černý