Koprová teroristka

Schylovalo se už k pozdnímu odpoledni, kdy slunko přes věže Petrova nedohlédne na Zelný trh v Brně, aby zjistilo, kolik česneku, hrušek a petržele ještě zbývá v ošatkách trhovců a možná už dnes nebude zkrmeno. Mám rád tenhle kout světa. Připomíná mi Monako nebo San Marino. Je jako ty malinkaté státečky, žije si svým vlastním životem, má svoje zákony  a ceny i daně jsou zde mírné. Profrčím si na půl plynu vždycky tímhle malým okruhem, který má poetický názav Grand Prix Zelný Trh a pozoruju vosy na hroznech a výraz ve tváři trhovců. Abych věděl, jak jde život a obchody. Vraceli jsme se s kolegou tou dobou přes trh k autu po dlouhém jednání a kolega - duší zahradník a pěstitel, zbystřil při pohledu na cenu česneku, která se mu jevila lukrativní. A rozhodl se vyměnit stokorunu za kilo sadbového česneku. Mně se srdce nijak nerozbušilo tou skvělou nabídkou a tak jsem jen postával okolo stánků a čekal, až se kolega pomazlí s paličkami a vybere si nějaké krasavice do svého česnekového harému. Ale pak došlo nečekaně i na mě. Postarší trhovkyně usoudila, že jako chodicí peněženka bych mohl být pro ni potenciálně zajímavý a začala mi dělat nabídky. Nabízela tu i tohle, ale já zrovna nic moc nepotřeboval, protože jsem ještě nebyl rozhodnutý, jestli budu dělat kulatou hovězí plec na šalvěji nebo rozmarýnu. A ten neměla. Pak jsem se ale chytil. Trhovkyně měla ve svých sbírkách překrásné a husté kštice čerstvého kopru, pěkně úhledně v pase převázané stužkou jak slovácká panenka v kroji. V duchu jsem počítal, kdy byla doma naposledy koprová omáčka z čerstvého kopru. Dlouho-li tomu nazad? Dlouho. A to se mi stalo osudným. Trhovkyně jak důstojník KGB neomylně vycítila slabou stránku soupeře a popadla do rukou snítky kopru. S grácií rudoarmějského regulovčíka či basketbalové roztleskávačky jimi vířila vzduch a vychvalovala koprový zázrak do nebes. Když jí bylo jasné, že v první fázi uspěla - že totiž koupím, přešla bleskurychle do fáze druhé, zvané množstevní sleva. „Kupte, mladý pane, je čerstvý. Co nespotřebujete hned, dáte do lednice a tam vám vydrží. Jeden svazeček za deset korun. A když si vezmete dva, udělám vám cenu. Bude to za patnáct. Když tři, tak za dvacet. A kdybyste si vzal dvacet svazečků, budete to mít jenom za stovku“! Otevřela víko tašky na kolečkách, odkud stoupala vzhůru omamná vůně jak z kadidelnice v Compostele. Kdybych nehodil na pult dvacku a nespasil se útěkem, byl bych najisto ztracený. Místo s kufříkem, vrátil bych se ze služební cesty s taškou, plnou voňavých plavuní a mohl si pak doma dělat po vzoru Macha a Šebestové mamuta s koprovou omáčkou. A vnoučkům před spaním vykládat horror o Koprové teroristce.

Luboš Nágl