Krásné 88. narozeniny dnes slaví dlouholetý redaktor webu Simeon.cz Ing. Karel Voplakal, CSc.
Krásné 88. narozeniny dnes (17. listopadu) slaví dlouholetý redaktor webu Simeon.cz Ing. Karel Voplakal, CSc. Za usměvavým, vysokým mužem by asi ne každý viděl významného českého chemika.
Narodil se v Polné u Jihlavy jako první ze tří synů Aloise Voplakala, ředitele polenské měšťanské dívčí školy. Dětství prožil v láskyplné rodinné atmosféře. Maminka Božena byla s dětmi doma a příkladně se jim věnovala. Její harmonickou výchovu doplňovala babička Milada, která zpočátku bydlela v protějším domku, ale později sdílela s rodiči a dětmi domácnost a mamince pomáhala. Své rodiště měl Karel Voplakal vždy velmi rád. I když se rodina v jeho třinácti letech přestěhovala na pražskou Bílou Horu, na dětství v Polné rád vzpomínal. Zanechal tam přátele, své učitelky, kamarády, spolužáky, sousedy i kluky, s nimiž ministroval a chodíval do Sokola i do skautu.
Ve svých jedenácti letech se stal primánem staletého prestižního Biskupského gymnázia v Bohosudově, vedeného profesory z jezuitského řádu. Po třech letech (14. dubna 1950) ale policejní složky totalitní moci všechna církevní učiliště uzavřely a studenti se museli vrátit do svých domovských škol; pedagogický sbor byl internován a dlouhodobě vězněn.
Karel Voplakal byl přijat na pohořelecké gymnázium (dnešní Keplerovo gymnázium), kde maturoval v roce 1954. Po přijímacích zkouškách se stal studentem Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 6.
„Můj první průšvih byl, že jsem dostal pětku z chemie, to mě možná povzbudilo, že jsem se začal učit a přišel jí na chuť.“ Ze svého studia si odnesl i zábavnou historku. „Měli jsme profesora Otto Wichterleho, proslulého především vynálezy měkkých kontaktních čoček a umělého polyamidového vlákna – silonu. Přišel se na nás podívat, když jsme měli laboratorní práce. Pobaveně nás pozoroval, ruce v kapsách, až mu jeden student řekl: „Nekoukej tady a pojď mi pomoct.“ Neznal ho, pan profesor vypadal spíš jako jeden z nás. A šel. Spokojený kluk řekl: „Tak ti dík, máš to u mě.“ Když světově proslulý vědec odešel, holka, co u toho byla, povídá: „Víš, kdo to byl? To byl přece pan profesor Wichterle.“
V roce 1959 Karel Voplakal promoval a na umístěnku začal pracovat v děčínské čokoládovně Diana. Nastoupil tam jako technolog. Práce to prý byla moc zajímavá, jenom spojená s rizikem, že hodně přibere. Mohl totiž, dokonce musel ochutnávat.
Po třech letech v chemických závodech Spolana Neratovice byl přijat do vědecké přípravy ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Ruzyni, kde v roce 1973 obhájil kandidátskou disertační práci a byl promován kandidátem zemědělsko-lesnických věd, což je ekvivalent dnešní vědecké hodnosti PhD.
Pracoval v oddělení půdoznalství (pedologie) a půdní úrodnosti. Zabýval se chemií půdy. Jako vědecký pracovník publikoval několik desítek publikací v zahraničních i tuzemských vědeckých časopisech, přednášel na mnoha zahraničních i domácích vědeckých konferencích, obhájil mnohé výroční zprávy řady výzkumných projektů, byl oponentem a členem vědecké rady Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ruzyni a členem mezinárodních řešitelských týmů. Po delimitaci v roce 1980 přešel do Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy ve Zbraslavi, kde až do odchodu pracoval v oddělení půdoznalství. Za svůj přínos v zemědělském výzkumu byl v roce 2016 vyznamenán medailí České akademie zemědělských věd.
V roce 1962 se Karel Voplakal oženil s Marií Horskou, v roce 2022 oslavili diamantovou svatbu. Mají dva dospělé syny a dceru, jejichž rodiny vychovávají osm dětí. Největší strach měl prý o jednoho ze synů při okupaci v roce 1968. Syn byl u známých na venkově, a tak se rozhodl pro něj dojet. Do Prahy se musel vrátit před desátou hodinou. Když přijel na nádraží Těšnov, byla už tma. Lampy nesvítily, ulice pusté, občas projel nějaký tank, ale tramvaje nejezdily. Od deseti večer platil zákaz vycházení, tak utíkal pěšky. „Přišel jsem domů, akorát houkalo deset hodin,“ vzpomínal.
I ve svých 88. letech je stále aktivní: publikuje v různých periodicích, především na internetovém webu (nejen) pro seniory www.simeon.cz, kde působí v roli redaktora. Účastní se jazykových kroužků pro seniory, kde občas zastupuje lektory, navštěvuje přednášky z různých oborů. S manželkou Marií se zúčastňují akcí a tematických zájezdů, organizovaných Diecézním centrem pro seniory Hradec Králové.
A právě to, společně se všemi spolupracovníky a přáteli, přeje Ing. Karlu Voplakalovi, CSc. všechno nejlepší a děkuje za jeho celoživotní službu!
Eva Zálešáková, Diecézní centrum pro seniory
