Kristus vstal z mrtvých!
KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH! - to je hlavní motiv dnešního dne, dnešní mše sv., celé velikonoční doby, která je před námi. Kristus vstal z mrtvých!
O tom, co se všechno událo onoho nedělního rána, jsme právě slyšeli z evangelia sv. Jana. Jan je očitým svědkem, je tím, který se v evangeliu nazývá „druhým učedníkem, kterého Ježíš miloval“. A také „tím, který VIDĚL a UVĚŘIL.“
Ve stínu sdělení, že hrob je otevřený a prázdný nám poněkud uniká obsah prvého čtení. Podívejme se tedy dnes na Velikonoční události očima sv. Petra, jak je líčí Skutky apoštolské. Poslechněme si, jak Petr hlásal o Vzkříšení Pána lidem, kteří Ježíše znali a jeho veřejné působení sledovali: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, dálo nejdřív v Galileji a potom po celém Judsku. Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta.“ Tady se Petrovi ještě mluví lehce - zážitky tří let, která prožil v blízkosti Ježíše, jsou ještě velmi živé: „Jak Ježíš všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a Jeruzalémě…“
Po celý život bude mít Petr o čem vyprávět, co všechno od Pána slyšel, co na vlastní oči viděl, co s ním prožil. (Evangelista Marek z jeho vyprávění později napíše celou knihu - první evangelium.)
Všimněme si ale, že když se ale Petr dostává k líčení vrcholné události Kristova života, je náhle strohý a kusý: „Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal.“
Ale jak se to Zmrtvýchvstání stalo? Co se to vlastně událo při Ježíšově vzkříšení?
O tom Petr a ostatní evangelia mlčí. Nepokouší se popsat tuto tajuplnou událost. Snad jsou si vědomi, že ji ani nelze lidskými slovy popsat, vyjádřit. Píší až o tom, jak se Pán Ježíš po svém Zmrtvýchvstání zjevoval… A stále při tom zdůrazňují, že ho poznali podle řeči, když s nimi mluvil, že ho poznali při společném jídle. (To je pro nás povzbuzující - oproti apoštolům nejsme o moc ochuzeni, vždyť i my se můžeme s Kristem setkat v Jeho slovu a ve společné hostině při mši svaté.)
Petr, ani ostatní evangelisté nemluví o tom, co sami neviděli, při čem nebyli, co se událo při Kristově Vzkříšení. Nic si nedomýšlejí, nic nekomentují a nevysvětlují. Cítí, že události Velikonoční noci je přesahují, že se vymykají lidskému chápání. Tohle cítí a tuší, stejně jako my dnes. Není důležité, JAK se to stalo. Je důležité, ŽE se to stalo. PÁN ŽIJE!
Tato skutečnost, toto poznání je pro apoštoly určující. Už se nebudou bát, už se nebudou skrývat za zamčenými dveřmi, ale půjdou do celého světa a budou hlásat tu zvěst, že Ježíš Nazaretský byl Ukřižován a že z mrtvých vstal. Toto svědectví je bude stát život, ale přijdou další a další a tuto radostnou zvěst už nikdy a nikdo neumlčí.
Pán žije! Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá. Kristus byl opravdu Vzkříšen, opravdu vstal z mrtvých. V něm poprvé člověk vykročil na cestu nesmrtelnosti a ta cesta je teď otevřená všem lidem. Ježíš nejen za nás zemřel, ale i za nás a pro nás vstal z mrtvých. To je jádro naší Velikonoční radosti.
Pán žije! My můžeme tuto zprávu vyslechnout, vzít na vědomí a pak jít domů a zakousnout se do velikonočního beránka. Můžeme ale také nechat tuto zprávu proniknout do svého srdce, můžeme obrazně řečeno odvalit kámen, který uzavírá naše srdce, kámen svých předsudků, starostí, lhostejnosti, nedůvěry, hříchu. Můžeme se nechat proniknout světlem Kristovým, které nezadržitelně vyzařuje z prázdného hrobu; můžeme se v síle Kristově proměnit v nové stvoření, stát se novými lidmi. Lidmi vykoupenými, lidmi radostnými, lidmi, kteří mají naději. Naději na to, že i my jednou spolu s Kristem vstaneme k novému životu. Že i my budeme VZKŘÍŠENI. Aleluja!
Jiří Vojtěch Černý
