Laureát P. Miloslav Fiala o udílení státního vyznamenání

Na počátku byl telefonát Veroniky Čepelkové, že mě navrhla na medaili za práci pro seniory. Snažil jsem se jí to rozmluvit, ale marně. Výsledkem bylo pozvání na Hrad na 28. říjen 17. hodinu.

Tam mě po několika kontrolách uvítal slavnostně osvětlený Španělský sál, dílo italských architektů z počátku 17. století, poškozený o století později za pruského ostřelování Prahy a původně určený pro Rudolfovu obrazárnu. Následovalo v jednom z barokních salonů osobní představení prezidentu republiky a jeho choti, a skupinová fotografie všech pozvaných. Tam jsem se setkal s dobrými známými, s boromejkou Angelikou a vyšebrodským převorem Justinem. V přátelském rozhovoru jsme chvíli čekali, až nás pozvou do Vladislavského sálu. Pomalu jsme prošli celou řadou vyzdobených barokních a jindy nepřístupných salonů, až nás opustilo baroko a čekala nás středověká část ve stylu vladislavské gotiky Starého královského paláce, která pamatuje krále Vladislava Jagellonce: strohé stěny, gotická kružba na stropě. Původně se tam konaly rytířské turnaje, ale nás organizátoři uklidnili a pozvali na podium do označených míst.

Do začátku slavnosti byla chvíle času, a tak jsem v duchu procházel většinou méně radostných zážitků: nočním zatčením na podzim 1949, řadou výslechů na Stb (bylo jich za ta léta celkem 15), odnětím státního souhlasu, prací v ilegalitě při patnáctileté práci skladníka v Metru. Po „sametu“ čekala radostná práce v rozhlase, cesty do ciziny, funkce tiskového mluvčího biskupů a poté prezidenta Charity, milé chvíle spolupráce s Diecézním centrem pro seniory v Hradci Králové, pomoc v duchovní správě aj. Samozřejmě „naskočily“ i výčitky, že jsem něco opomněl nebo udělal špatně, někoho jsem zarmoutil a řada dalších chyb.

Za zvuku fanfár se objevil prezident republiky, aby nám předal velký diplom a pouzdro s ozdobnou medailí. S úklonou jsem vše převzal se slovy „Díky, pane prezidente“ a v duchu jsem připojil „a Verunce“, a vrátil se ke svému sedadlu. Následovaly nezbytné oficiality a pohoštění. V sále bylo mnoho lidí, takže chvíli trvalo, než jsme mohli sejít z podia, pomalu opouštět vladislavskou gotiku a dostat se do vlídného baroka.

A cestou domů jsem v duchu „navštívil“ vlídné hradecké Diecézní centrum pro seniory, abych tam poděkoval za iniciativu - a poprosil Pána, ať stále žehná…

Miloslav Fiala

Fotografie: Hana Brožková, Kancelář prezidenta republiky