Lékař léčí, Pán Bůh uzdravuje
Nemocné navštěvovati je jedním ze skutků milosrdenství. Projev lásky k bližnímu, kterým křesťan naplňuje Ježíšovo učení „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36). Když se koncem roku 1989 vrátil do Hradce Králové z vyhnanství v Trmicích arcibiskup Karel Otčenášek, uvědomoval si, jak důležitou pastorační aktivitou je starost o nemocné. Tak se zrodily Dopisy nemocným, které posléze vznikaly v pracovně bývalého generálního vikáře Josefa Sochy.
Proč to připomínám právě v tomto čase? Na 11. února připadá už více než třicet let Světový den nemocných. Sv. Jan Pavel II. ho vyhlásil v roce 1992. Datum nebylo vybráno náhodně. Připomíná den, kdy slavíme svátek Panny Marie Lurdské. Ta se v roce 1858 několikrát zjevila dívce Bernadettě s přáním, aby se lidé více modlili, především za obrácení od zla a za hříšníky. Nakonec na tomto místě vytryskl léčivý pramen, ke kterému se dodnes sjíždějí tisíce poutníků s touhou po uzdravení.
„Nemocný člověk má svůj svět, který se postupně zmenšuje. Staří lidé mají dlouhé nejen noci. Jsou často sami i přes den. To měl na mysli pan arcibiskup, když promýšlel, jak kontakt s nemocnými uvést do života,“ řekl mně před časem Mons. Socha. „Já na nemocné rád myslím. Denně na ně myslím, modlitbou a požehnáním. Jsou to lidé osamělí a potřebují podporu velmi intenzivní a vydatnou. Laskavé, vlídné slovo je mnohdy nad všechny medicíny světa. Ti lidé jsou vtaženi do života diecéze, do života Církve. To je smysl. Já to vidím jako dobrý apoštolát. A velmi důležitý. Jako dědictví po arcibiskupovi Karlu Otčenáškovi. On zdůrazňoval, že v dobrých věcech se má pokračovat. Že tradice se mají dodržovat. I živé tradice! Dodržovat církevní dobu … advent, Vánoce, dobu postu, měsíc květen, začátek školního roku. Aby staří a nemocní byli vtaženi i do dění společenského. Mají svůj svět, který se zužuje čím dál víc. Nakonec se člověk ocitne v takové zvláštní soutěsce, ve které se mu hůř dýchá. A když ještě pozná, že je přítěží. To si jednoho dne, ať chce nebo ne, bude muset uvědomit, že druzí se o něj starají. Ale důležité je, že to starání má zpětnou vazbu. Obohacuje toho, kdo se stará. To je zákon ducha – když někdo dává z bohatství svého srdce, tak dvojnásob přijímá. Je to oboustranné obdarování. Radost, která se zmocní srdce člověka, se vrátí zpátky k původci.“
Arcibiskup Karel Otčenášek založil i tradici návštěv ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové v čase Světového dne nemocných. Biskup Jan Vokál ji letos navštíví v úterý 13. února. Od 15.45 hod. bude v posluchárně Onkologického pavilonu (budova č. 23, podlaží 2.) sloužit mši svatou. Po bohoslužbě jste zváni na setkání v posluchárně Onkologického pavilonu (3. podlaží). Proděkan Katolické teologické fakulty UK v Praze Jaroslav Brož tam bude od 16.30 hod. hovořit na téma Služba lidské slabosti v naději.
„Vzpomínám na profesora Rudolfa Petra, dej mu Pán Bůh nebe, když sám ležel v nemocnici. Říkal, že medicína jde vítěznými kroky dopředu, má velké úspěchy, ale jakoby se mezi těmi špičkovými přístroji a dalšími vymoženostmi začínal ztrácet člověk. Nezapomenu, když jsem přišel jako kaplan do Kutné Hory, chodíval jsem tam do Domova důchodců. Ležících tam bylo hodně. Obešel jsem všechny, podal ruku, pozdravil. Jedna babička spala. Nebudu ji budit, řekl jsem ji. Už jsem odcházel, měl jsem kliku v ruce, když jsem se otočil a vrátil k její posteli. Nespala, všecko vnímala. A když jsem jí udělal křížek na čelo, jako všem ostatním, skanula jí slza z oka. Na tu slzu nikdy nezapomenu. Takhle obdarovat, na celý život, mohou nemocní nejen kněze. Zájem a péče o staré a nemocné je pramenem obohacení pro všechny,“ řekl mně tenkrát Mons. Josef Socha. Mysleme na jeho slova v čase, kdy sám leží na nemocničním lůžku v naději na milost Boží.
Eva Zálešáková
Video: Lurdy - místo zázraků
