Lepší je pomoci než ublížit

Sk 1,1-11

Ef 4,17-23

Mt 28,16-20

Nanebevstoupení Páně

Abychom se dnes mohli radovat ze Slavnosti Nanebevstoupení Páně, je třeba si uvědomit, že je rozdíl mezi zmizením a odchodem. Následkem odchodu je nepřítomnost, následkem zmizení je skrytá přítomnost. A to je právě případ dnešní slavnosti. Vždyť Kristus, který nanebevstoupil, neodešel ze světa, nezanechal po sobě truchlící sirotky. Přítomný jiným, než tělesným, zjevným způsobem, zůstává s námi a mezi námi - ve svém slovu, ve svátostech, v každém člověku.

Kdyby Nanebevstoupení bylo Pánovým definitivním odchodem do nebe, něco jako na penzi, to bychom měli důvod k pláči a nářku. Už zde není a nebude - náš pomocník, Spasitel a Vykupi-tel. Ale andělé hned po jeho odchodu apoštoly ujišťují, že: „Ježíš byl vzat do nebe, a že zase přijde. Že usedl po pravici Všemohou-cího, Nejvyššího.“ A kde že je Všemohoucí Otec? Na to na jiném místě Písma odpovídá Ježíš, když říká: „Jestliže mne kdo miluje, bude zachovávat mé slovo. Můj Otec ho bude milovat, a přijde-me k němu, a učiníme si u něho příbytek…“

Příbytek – přebývat - to je mnohem víc, než jen být přítomen. Přítomni jsme na ulici, ve škole, v práci, ale přebýváme, bydlíme jen ve svém domově, doma. Bůh chce mít na zemi, uprostřed nás, svůj příbytek, své doma!

(Když se modlíme: „Otče náš, jenž jsi na nebesích.“, tak tím nevy-jadřujeme nekonečnou vzdálenost Boha od nás, jakési osamocení Boha kdesi v nedostupnu, ale výsadní, vládnoucí postavení Boha, z něhož může vidět každé místo, vnímat každou bytost a všude zasahovat.)

Kristus po svém Nanebevstoupení usednul po pravici Boží (jak vyznáváme v Krédu); je roven Bohu Otci a vše také naplňuje svou přítomností. Tak tomu rozumí sv. Pavel, když v listu Efesanům říká: „Vstoupil na nebesa, aby všechno naplnil svou přítomnos-tí.“ A v prefaci dnešní slavnosti nadto uslyšíme: „aby nás učinil účastnými svého Božství…“

Ježíšovo Nanebevstoupení není tedy odloučením se od nás, ale naopak, jakýmsi zintenzivněním jeho přítomnosti mezi námi, nikoli vzdálením od nás.

Na to také upozorňují andělé, když zmateným apoštolům říkají: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi?“ Jinými slovy: Obraťte svůj pohled od nečinného civění vzhůru k živé přítom-nosti. Pán je uprostřed Vás! Už sice jinak než dříve, ne tělesně, ale duchovně On vám svou nynější přítomností u Otce může na-bídnout mnohem víc, než svou tělesnou přítomnost, ohraničenou místem a časem. On vás neopustil, ale je zde stále s vámi. Jeho duchovní přítomnost dosáhla takové intenzity, jaké jeho tělesná přítomnost dosáhnout nemohla.

Vidíme, jak bylo, nejen pro apoštoly, ale i pro nás, moudré a výhodné, že Pán Ježíš odešel podle těla, protože teď a stále jej můžeme najít všude přítomného: v modlitbě, ve svátostech, v každé činnosti, v našich bratřích, v apoštolech i v pohanech, v mocných i bezmocných, významných i v bezvýznamných, ve zpovědníkovi i v hříšníkovi. Jeho milost všude působí, osvobozuje a sjednocuje.

Těsně před svým Nanebevstoupením vyzývá Kristus své apoštoly a jejich následovníky: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium celému tvorstvu…!“

(Můžeme teď, po 2 000 letech nahlížet, jak křesťané tento příkaz Kristův plnili či neplnili; jak se jim někdy dařilo a jindy nedařilo. Jak muse-li mnohdy začínat znovu. A jak také vždy znovu a znovu začínali a tento příkaz Kristův plnili. „Jděte a hlásejte evangelium“ - to není jen příkaz pro apoštoly, to je příkaz i pro nás, pro každého z nás.)

Moji milovaní. Pán je stále s námi a uprostřed nás. Nehleďme tedy vzhůru, ale na svět kolem nás a svým životem hlásejme Kristovo evangelium: že lepší je pomoci než ublížit, že oběť je více než sobectví, že být je víc než mít, že láska je lepší než nenávist.

Jiří Vojtěch Černý