Lidská svoboda a odpovědnost
Sir 15,16-21
Mt 5,17-37
6. neděle v mezidobí
V dnešních biblických čteních bohoslužby slova mne zaujalo hned prvé slovo prvého čtení, ono: chceš-li, můžeš.
Chceš-li – to vyjadřuje možnost volby, výběru; zapojení rozumu a vůle. Křesťanství není náboženstvím příkazů a zákazů, je nabídkou, je svobodným přijetím volby. Počítá s námi sice jako s dětmi, ale s Božími dětmi. Natolik vyspělými a vyzrálými, že nám Bůh dává svobodu, nikoli úzké mantinely nezodpovědných a ovládaných dětí, vychovávaných podle tradičních schémat odměny a trestu, cukrátka a rákosky. Nabízí dostatek prostoru pro naši svobodnou vůli, ale také a především, pro zodpovědnost za náš výběr. (Jen pro upřesnění, kniha Sírachovcova je knihou ryze židovskou, autorem je blíže neurčený Ješua, ben Eleazar, ben Sirach, žijící na přelomu 3-2. stol. př. Kr. Kniha samá je sbírkou poučení, nikoli příkazů, pro mladé muže. Protože vznikla v helénském prostředí, je tímto prostředím výrazně ovlivněna, zejména svoji „liberálností“, oproti striktně chápané židovské morálce.)
Chceš-li, můžeš. Vyber si! Sírachovec předkládá k výběru dobro i zlo. Konkrétně ničící plamen ohně, nebo pramen oživující vody. Život i smrt. Silná to slova. Nadto, uvedena do souvislostí – toto poučení o svobodě a odpovědnosti pochází z doby před Kristem, z doby a prostředí, v němž nepřevládaly demotivující výklady Desatera, tak, jak je předkládali starozákonní velekněží a pozdější farizeové. Chceš-li, můžeš. Vyber si.
Můžeš plnit přikázání, „v tvé moci je zůstat věrným.
Bůh před tebe položil oheň a vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít.“
Odpověď, klíč, podle něhož se člověk může svobodně rozhodovat, se nachází už na začátku stvoření. Když byl člověk na počátku stvořen (Gn 1,1.26), stal se odpovědným za své svobodné rozhodování; za to, co chce. Člověk je tak od počátku vyzýván, aby plnil Boží přikázání (Gn 2,16), a protiklady v podobě ohně a vody, života a smrti, jsou naléhavou výzvou: Člověk si má uvědomit, že jeho svobodná volba přináší důsledky! Oheň zastupuje ničení, zkázu; voda dává schopnost žít. Sírachovcovo zaslíbení života nebo smrti připomíná podobnou výzvu z 5. knihy Mojžíšovy: „Hleď, předkládám ti dnes život a štěstí, smrt a neštěstí… Povolávám dnes jako svědky ve vztahu k vám nebe a zemi: Předkládám ti život nebo smrt, požehnání nebo kletbu. Zvol si život… (Dt 30,15.19). Nikdo není natolik nesvobodný a nesvéprávný, aby nemohl učinit tento svobodný výběr, který má ovšem dalekosáhlé důsledky.
Všudypřítomný a vševědoucí Bůh stojí na naší straně, avšak, cit.: „nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil“.
Bůh nepodporuje, a ani ze své podstaty nemůže, podporovat zlo. Sírachovec navazuje na časté otázky a námitky, které byly aktuální pro lidi žijící v jeho době a nejsou bez aktuálnosti ani dnes. Jedním z nejčastějších, je dotaz na původ a odpovědnost za mravní zlo. Sirachovcova odpověď, vycházející z řádu stvoření, nám může připadat velmi jednoduchá: „Bůh nepřikazuje člověku, aby hřešil, ale dal mu možnost svobodného rozhodování, takže může rozhodnout, zda jeho život bude šťastný či nešťastný“. Tato odpověď, opřená o víru, neřeší ovšem problém, původu zla. (A tento problém vyvstává stále, ze zkušenosti u lůžek nemocných a umírajících, starých a bezmocných, mohu dosvědčit, že otázka po původu a smyslu zla se ozývá stále, byť má často osobní charakter typu: „proč zrovna já?“ Upřímně řečeno, na takto položenou otázku neexistuje jednoznačná odpověď, jediná možná odpověď je přijmout to, co se nám jeví jako zlo, s důvěrou v Boží prozřetelnost a milosrdenství.)
Na Boží nabídku výběru mezi dobrem a zlem, poslušností Zákonu nebo svévolí hříchu, navazuje posléze Ježíš v evangeliu. Stále čteme z 5. kapitoly Mt. evangelia, kterou uvozují „Blahoslavenství“ a další text je vlastně jejich rozvinutím a konkretizováním v životě, stejně tak i příkazy Desatera. (Toho Desatera, které Ježíš nepřišel zrušit, ale naplnit.) Ježíš neumenšuje jejich závažnost, ale namísto imperativů: „Nesmíš, neuděláš, nebudeš“ je odívá do konkrétních příkladů běžného života. Svým způsobem je ještě zpřísňuje, ale činí tak v protikladu se svévolnou a rigorózní „spravedlností“ farizejů. „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.“
Nejen tedy: „Nezabiješ“, ale nebudeš zabíjet zlobou, hněvem, agresí a falší. „Já vám říkám, každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu.“ Nejen „Nezcizoložíš!“, ale nepodlehneš žádostivosti, dnes bychom mohli připojit: nepodlehneš všudypřítomné devalvaci sexuality, podbízející se pornografii a degradaci lásky na pouhou komerci bez citu a respektu k důstojnosti člověka. „Nebudeš přísahat křivě“ rozšiřuje o plané a bezobsažné sliby, křivá nařčení a pomluvy, rovněž zamlčování i vyslovené lži. On, Slovo Boží, chrání hodnotu našich slov, volá po jejich jasném a zřetelném obsahu, bez vytáček, zámlk a polopravd. „Vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“
Bojím se až domyslet závažnost těchto Kristových slov, vždyť naše slova, projevy, (dokonce i nonverbální projevy) jsou ve skutečnosti plné planosti, vychloubání i zastrašování, necitelnosti i vulgarismů; bezmyšlenkovitého přejímání toho, co řekli ostatní, co napsali v novinách či pronesli v televizi. Co napsal kdejaký anonymní bloger, nasliboval prolhaný politik atd., atd. Naše slovní kultura nejen, že pošlapala pravidla spisovného jazyka, ale stala se až páchnoucí stokou. Věru by nám neškodilo si častěji připomenout právě závěr dnešního evangelního úryvku: „Vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“
Začal jsem homilii důrazem na lidskou svobodu a odpovědnost. Biblická zvěst o lidské svobodě a odpovědnosti je stále aktuální. Setkáváme se totiž velmi často se snahou mnohých lidí ospravedlnit se odkazem buď na bezvýchodnou určenost lidského údělu, osudem, nebo, co hůř, věštbami a horoskopy. Případně nemožnosti změnit svět a ty druhé. Sirachovec, stejně jako Kristus, tento alibismus odmítají. Shrnuto: Člověk je skutečně člověkem, jen když nese odpovědnost před Bohem, který mu daroval možnost svobodného rozhodování.
Jiří Vojtěch Černý
