Ludmila Moudrová P. Ladislav Brokeš představují ústeckoorlický Abraham klub

Paní Ludmila Moudrová vede v Ústí nad Orlicí společně s paní Růženou Kubátovou senior klub Abraham, který nám představuje společně s P. Ladislavem Brokešem.

Jaké byly vaše začátky?

Od doby založení uběhlo již tolik let, že se člověk až diví, že ještě Abraham klub pokračuje ve stejném duchu, jako jsme jej v dubnu 2004 zakládali. Tehdá ještě z popudu našeho duchovního správce P. Pavla Kality.

Po něm v roce 2005 nastoupil náš nynější pan děkan P. Vladislav Brokeš. Díky dobré spolupráci s otcem Vladislavem fungujeme s klubem Abraham letos už osmnáctým rokem.

Jak se činnost spolku vyvíjela?

Pořád se držíme i původní činnosti, což bylo a je být otevření všem bez rozdílu věku, kdo mají zájem o program, který v jednotlivých setkáních nabízíme.

Proto v názvu není jen senior klub a ani dosažení „abrahamovin“ není podmínkou vstupu. Náplň programu se také snažíme držet prvotní, to je: informovat, vzdělávat, nabídnout zábavu i kulturu, prohlubovat náboženské vědomosti, podporovat misijní a charitativní činnosti.

Vím, že rozsah činnosti vašeho spolku je poměrně pestrý. Můžete nám tuto činnost trochu více popsat?

Z náboženské oblasti jsou to katecheze na různá témata nebo biblické soutěže, v postní době příprava jedné nedělní křížové cesty.

Vzdělávání a informace provádíme formou besed, v poslední době jsme pozvali například zástupce poraden pro sluchově postižené.

Také spolupracujeme s ostatními senior kluby v našem městě Ústí nad Orlicí, hlavně účastí v seniorské komisí a v přípravě oslav Mezinárodního dne seniorů. Také se aktivně účastníme Veletrhu sociálních služeb, kde míváme svůj prezentační stánek. 

Dále se angažujeme v misijních a charitních programech, to bylo zapojení do pletení obvazů pro misie, šití panenek pro UNICEF, účast na akci „Šikovné ruce pro hospic“ oblastní charity Červený Kostelec, kam jsme přispívali rukodělnými výrobky od roku 2008 až do roku 2019.

V době, kdy jsme se začali více věnovat charitativní a misijní činnosti, jsme si adoptovali na dálku indickou dívku Fathimu a sedm let jí hlavně finančně podporovali ve studiích.

V posledních letech se snažíme finančně podporovat ukrajinskou zdravotně postiženou dívenku Olesju.

Do roku 2019 jsme se snažili i aktivně účastnit programu nabízeného Diecézním centrem v Hradci Králové.

Jak výrazně ovlivnila vaše setkávání doba covidová?

Koronavirus nám naše setkávání v posledních dvou letech výrazně omezil, ale to neznamená, že jsme nic nedělali. Pokud to situace dovolovala, tak jsme se scházeli, výlet jsme nemuseli vynechat ani jeden, a v době karantény jsme spojení udržovali alespoň přes náš farní měsíčník Inuf. Manželé Kubátovi neúnavně roznášeli do schránek gratulace k narozeninám našim frekventantům, kteří v příslušném měsíci slaví narozeniny. Nezapomínáme ani na přání a dárky k Vánocům.

Dále jsme byli spojeni přes on-line vysílání bohoslužeb z našeho mariánského kostela a to bylo pro všechny velkou posilou.

Vraťme se k vašim besedám a setkáním. Kde probíhají?

Naše setkání probíhají na faře, kde máme dobré zázemí, v létě sedáváme i na farní zahradě. Máme také tu výhodu, že při každém setkání nás doprovází některý z našich kněží. Na úvod se s námi pomodlí, pak probíhají gratulace k narozeninám a na ukončení nám požehnají.

Dle čeho vybíráte program?

Program se snažíme volit podle přání a návrhů našich návštěvníků.

Zmínila jste snahu být otevření všem bez rozdílu věku. Kdo tedy nejčastěji vaše setkávání navštěvuje?  

Naši první návštěvníci byli starší lidé, převážně ženy, které byly v mládí členkami Orla nebo ochotnického divadla, a tak si rády zavzpomínaly na mládí. Troufli jsme si zahrát i divadelní scénky, nebo jsme o prázdninových setkáních sportovně soutěžili. 

Během posledních dvou let nás trochu ubylo, přitom ale začali chodit jinak založení lidé, než byla původní začáteční sestava.

Od vzniku klubu zemřelo 52 našich návštěvníků, 7 nedochází vlivem stáří nebo nemoci. Příležitostně chodí přibližně 22 osob, pomáhajících je asi 5 žen. Aktivně pravidelně navštěvujících je nyní 36 osob.

Chodí mezi nás lidé věkového rozpětí 50 – 90 let, samozřejmě převažují ženy. Většina jich je v dobré zdravotní kondici, sami se účastní i jiných aktivit a mají i větší rozhled a orientaci v dnešním způsobu života. Surfují po internetu, ale přesto nás rádi navštěvují.

S věkem samozřejmě přichází i spousta zdravotních omezení. Jste přizpůsobeni i pro hůře mobilní či imobilní seniory?

V současné době máme všechny zájemce schopné dojít na setkání osobně, bez potřeby dopravy. Pro případ dovezení máme i o toto postaráno.

Jaké jsou vaše plány pro nejbližší dobu?

Ludmila Moudrová: V letošním roce plánujeme setkání začátkem března a pak, dá-li Pán Bůh, dále pravidelně každý měsíc.

P. Vladislav Brokeš: Připravujeme pro naše farníky výlet, který je vždy velkou událostí a napomáhá stmelení celého společenství. Například po posledním výletě začala na setkání chodit jedna z účastnic zájezdu.

Máte ještě nějaké vize do budoucna?

Ludmila Moudrová: Vize do budoucna velké nemáme, ale cítíme, že co bylo přijatelné na začátku už není aktuální dnes.

P. Vladislav Brokeš: S otcem Vladislavem jsme naplánovali program pro povzbuzení našich farníků k setkávání. Jak nás učí papež František na synodní cestě. Církev je společenství a skládá se ze sítě malých skupinek, které si společně pomáhají. Věříme, že osobní pozvání na dobře připravený program je tou nejlepší vizí.

Na závěr vaše pozvánka pro ty, kteří by se k vám rádi přidali, ale z nějakého důvodu obav otálejí nebo se stydí vás navštívit.

Rádi mezi sebou uvítáme každého, kdo má chuť se scházet, bavit, nebo se třeba něco zajímavého dozvědět. Naše společenství je otevřené úplně všem a těšíme se i na nové činnosti.

Děkuji paní Ludmile a P. Brokešovi za rozhovor.

Miroslava Továrková

Rozhovor pro diecézní časopis Adalbert