Meta našeho vítězství

Sk 8,5-8.14-17

Jan 14,15-21

6. neděle velikonoční

Dnešní prvé čtení ze Skutků apoštolských nám nabízí pohled do svátostného života církve; přesněji, podává nám obraz předání Ducha svatého z rukou apoštolů. Je tedy možno říci, že jde o udělení svátosti biřmování. Zatímco v prvém čtení minulé neděle jsme slyšeli o udělení prvé svátosti ordinace – svěcení (jako reakci na napětí v církvi při nespravedlivém rozdělování jídla, což vedlo k ustanovení prvních jáhnů); dnes nám nabídlo obraz předání Ducha sv. skrze modlitbu a vkládání rukou apoštolů – těchto prvních biskupů církve.

Neuškodí menší přiblížení situace: křesťanská církev – a ono lze už hovořit o církvi, vždyť čítá několik tisíc těch, kteří uvěřili v Krista a byli pokřtěni; tedy první křesťané jsou pronásledováni a opouští Jeruzalém. Tím se učení o Kristu - Ukřižovaném a Zmrtvýchvstalém - rozšiřuje za hranice Jeruzaléma i Judeje. Apoštol Filip přichází do Samaří (cca 50 km od Jeruzaléma) a tam hlásá Krista. Skutky apoštolské nám sdělují, že, cituji: „Všichni dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky.“ Naslouchají slovům o Ježíši a jsou svědky, jak v jeho jménu Filip uzdravuje nemocné i posedlé. A výsledek? Velmi se z toho radují – bodejť by ne. A protože viděné má větší dopad, než slyšené; protože zázraky oslovují více, než pouhá slova, houfně se dávají pokřtít ve jménu Ježíše Krista.

Zvěst o úspěšné Filipově misi se donese do Jeruzaléma a apoštolové Petr a Jan, tito sloupy první církve, se vydávají do Samařska. Když tam přijdou, modlí se tyto nové křesťany, a pak na ně vkládají ruce. „Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Vložili na ně ruce a oni přijali Ducha svatého.“ „Oni přijali Ducha svatého“. Jasnější popis dnešní svátosti biřmování bychom jen těžko našli. (Je zde vkládání rukou biskupa, provázené modlitbou.)

S působením Ducha svatého je spojeno i evangelium. Ježíš je spolu s apoštoly ve Večeřadle. Už oslavili večeři Paschy, při níž proměnil chléb a víno ve své Tělo a Krev. Nyní se s nimi loučí a slibuje jim, že nezůstanou sami. „Nenechám vás sirotky“ – být sirotkem znamená být osamocen, nemít žádnou oporu, pomoc, ochranu. „Já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy; Ducha pravdy.“ Dám vám jiného přímluvce. Evangelista Jan používá řecké Parakletos, což znamená nejen přímluvce, ale také utěšitel, zachránce, pomocník. Pozdější latinský právnický termín advocatus, se dá stejně dobře jako přímluvce, přeložit i jako obhájce. Jako ten, který je na naší straně (tj. viníků) a hájí nás, přimlouvá se za nás a bojuje za nás. „Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.“ Pro svět je nepřijatelný – ale ano. Svět, tento obraz všeho vnějšího, materiálního, konzumního, jakoby odporuje všemu duchovnímu, vnitřnímu, transcendentálnímu. Nezná Ducha svatého, protože jej nelze vidět, uchopit, spoutat – vane, kde chce a jak chce; nezná, protože nechce poznat. Ve chvíli, kdy Ježíš pronáší tato slova, neznají jej ani apoštolové – ale prostřednictvím Krista je u nich přítomen a o následujících svátcích Letnic jím budou naplněni. „V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně, jako já ve vás.“ Toto poznání Krista jako Božího Syna, jako Pána nebe a země, je plodem seslání Ducha svatého. A dalším z jeho plodů je bezbřehá láska ke Kristu, které není zatěžko plnit a zachovávat jeho přikázání. „Jestliže mne milujete, budete zachovávat má přikázání.“ Láska je atributem svatého Ducha; v Duchu svatém lze Krista milovat a být jím milován, v Duchu svatém lze Krista poznávat, ne toliko rozumem, ale především srdcem.

Tento Kristův „kšaft“ (závěť) se bezezbytku naplní. Kristova církev projde mnoha těžkostmi, pronásledováním, vzestupy i pády, ale bude-li usilovat o život v Kristově duchu pokoje a lásky, bude-li se k němu utíkat a jemu odevzdávat, pak na ni „duch světa“, duch nelásky, násilí, honby za mocí a slávou, za mamonem a všemi možnými lákadly, nikdy nezvítězí. Jak říká Ježíš: „kdo vytrvá v mém jménu – dodejme v mém duchu lásky a pravdy, tomu dám zvítězit“. Metou našeho vítězství je přebývání s Kristem v jeho království. A Duch svatý, na jehož příchod se v této době připravujeme, je naším pomocníkem, naším Přímluvcem a ochráncem na naší cestě ke Kristu. Jak bylo dnes řečeno: „ … vy mě uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi …“   

Jiří Vojtěch Černý