Na co čekáme?

Vážení a milí, věříte ve zmrtvýchvstání? Ano, řeknete, a i když vyznáváme neděli co neděli že "s nadějí očekáváme příchod našeho Pána", jsme rádi, že to ještě nenastalo, že je to ještě vzdáleno. Jsme jako Marta: vím, že bratr  "vstane při vzkříšení v  poslední den" (Jan 11,24), tedy až potom, někdy, až jednou... Copak to není strašné, čekat na budoucí život? Jenže Ježíš Martě odpoví: JÁ jsem Vzkříšení a  Život a to teď, hned! Vždyť "království Boží je ve vás"!  (Luk 17,21). Ne tedy až jednou, ale teď! "Služebníku dobrý a věrný, sdílej radost svého Pána!" (Mat 25,21 a 23). Proč tedy nesdílet tu radost Pána hned teď? Proč se teď hned nestát tím, čím chceme zůstat na věky? Opusťme ty strašpytle a třasprdelky, co se bojí konce a posledního soudu. Přijměme, že Ježíš je naše Vzkříšení teď, kdy žijeme s ním a pro něho. Vždyť kdo tak věří, "nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života." (Jan 5,24). 

Copak není lepší žít v radosti než ve strachu?

Přátelé, přeji vám víc radosti ze zmrtvýchvstání než strachu z posledního soudu.

váš Jan Rybář