Nabídka hodnotného obsahu
Sk 17,15-22
Středa po 6. velikonoční neděli
Už zítra budeme slavit tajemství NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ. Dnešní evangelium je jakoby už předzvěstí těch událostí, které nás na konci velikonoční doby čekají, zvláště oné vrcholné události v dějinách spásy, kterou je SESLÁNÍ DUCHA SV.
Bylo by však škoda v předletniční atmosféře ztratit ze zřetele Skutky apoštolské, které jsou věrným záznamem působení apoštolů a prvních křesťanů. Dnes totiž zazněl pro všechny teology a hlasatele evangelia velmi důležitý úryvek.
Největší apoštol všech dob, svatý Pavel, dospěl se zvěstí o Vzkříšeném Kristu až do pohanské metropole vzdělanců a filosofů, do Athén. A právě zde, na Aeropágu, (což bylo místo akademických debat, jakýsi filosofický Hyde Park), pronesl zásadní řeč o křesťanském učení. Sv. Pavel byl vynikající diplomat a muž navýsost vzdělaný. V tomto elitním prostředí stoiků a epikurejců záměrně používá způsobu vyjadřování, které jim je vlastní a úmyslně apeluje na jejich kulturní hodnoty. Už sám úvod: „Athéňané, jak pozoruji, jste po každé stránce velmi zbožní… a dále: ten Bůh, kterého vy uctíváte jako neznámého Boha, je Bohem nebe a země, Stvořitelem všeho, který je přítomen ve všem stvoření. Je tím, v němž žijeme, hýbáme se a jsme…“.
Už tyto úvodní slova jsou bravurní ukázkou kazatelského umění. Sv. Pavel nepochybně Athéňany zaujal, a kdyby zůstal na rovině nezávazného filosofování o jednom z mnoha bohů, jistě by jako kazatel uspěl. ALE! Pavel je především apoštolem Ježíše Krista a tak se dopustí, pro povrchní posluchače, navenek zásadní chyby. Začne mluvit o nutnosti přijmout osobně zvěst evangelia, o potřebě obrácení a co hůř, pro helénskou filosofii nepředstavitelnou skutečnost, totiž o Vzkříšení z mrtvých! V tu chvíli u posluchačů propadne, a pýcha filosofů se ušklíbne s poznámkou: „Poslechneme si tě o tom až jindy, až příště…“, zkrátka: nezájem. To je přece hloupost. Nesmysl. Můžeš si, ty pošetilý, i když jistě vzdělaný Žide, kázat co chceš, my jsme liberální, my tě necháme vymluvit, ale nás to nezajímá. My tvá slova nechceme přijmout – proč? Protože to bychom museli změnit - své smýšlení, postoje, hodnoty, vlastně celý náš život. Než to, to je snazší tě nazvat bláznem, ev. snílkem či idealistou…
Moji milí, nepřipomíná vám to něco?
Hlasatelé Kristovi všech dob, všichni ti pošetilí idealisté, kteří přicházeli k lidem s nabídkou sice náročného, leč naplněného života, dopadli stejně. Byli odmítnuti. V lepším případě s tím, že: „poslechneme si tě příště“, v horším a častějším, je za jejich postoj, usilující o pravdu a spravedlnost, natáhli na skřipec, připravili o údy, či jinak tělesně oblažili.
Svět rád naslouchá laciným frázím, líbivým řečem, populistickým slibům. Na to slyší, na senzace, populismus, pokleslou zábavu. Ale zásadně odmítá ty, kteří přicházejí s nabídkou kvality. S nabídkou hodnotného obsahu. Proč? Protože kvalitní, plnohodnotný život je náročný. Protože láska je vždy spojená s obětí a hájit pravdu a právo, se navenek nevyplácí.
Sv. Pavel přinesl křesťanské učení, které překonalo všechny filosofické školy, co jich staré Řecko mělo. Ale ony byly vžité, nenáročné. Více než o život v nich šlo o slovíčka. A tak si je Athéňané, ke své škodě ponechávají a Pavla odkazují „na jindy“. Jenomže - život žijeme tady a teď, a ne až jindy. Pavel, zdánlivě poražen a zesměšněn odchází, ale naštěstí jde za ním skupinka těch, kteří, cit.: „se ho přidrželi a přijali víru“. A ti se stanou základem nového společenství křesťanů na evropském kontinentě, nositeli křesťanského učení o Ukřižovaném a Zmrtvýchvstalém Kristu, z něhož čerpáme sílu, v němž „žijeme, hýbáme se a jsme“. A to doposud.
Nu a ti, kteří tehdy v Athénách, stejně jako dnes, ohrnou nad Vzkříšeným Kristem a jeho hlasateli nos, ti se připraví o životní šanci osobní spásy a vykoupení.
Jiří Vojtěch Černý
