Naše "moderní" doba potřebuje "nemoderní" Pannu Marii a její příklad čistoty
Gn 3,9-20
Lk 1,26-38
Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu
Dnešní slavnost je vlastně oslavou vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie.
Snad by si mohl někdo říci, že snad není zapotřebí oslavovat vyhlášení každého článku víry!, ale ono právě toto dogma bylo pro církev ve své době velmi významné. Vyhlásil jej 8. prosince roku 1854 papež Pius IX, a potvrdil tak učení církve, které se tradovalo už od 9. století, kdy byl svátek Početí Panny Marie poprvé slaven v Konstantinopoli na Východě. V 11. století se začal slavit i v západní církvi, u nás už od roku 1200. To, že oficiální vyhlášení tohoto dogmatu na sebe nechalo tak dlouho čekat a přišlo až v 19. století, je možná příslovečné. Právě toto století odhodilo pod rouškou modernismu, mnohé tradiční hodnoty a ochudilo člověka o jeho duchovní rozměr. Obralo jej o zemitost víry, přirozenost čistoty, nedotknutelnost cti, tichost pokory a schopnost oběti. Proto, (alespoň já se domnívám) bylo tak potřebné nabídnout světu obraz Panny a Matky Boží i jejího Neposkvrněného početí.
Dnešní, tzv. moderní doba, si příliš nepotrpí na náboženské oslavy a poutě. A ani mariánské svátky a pobožnosti se už moc „nenosí“. Ona vůbec, Panna Maria v očích dnešních současníků je taková starosvětská a nemoderní. A přitom, právě tento svět, který se považuje za pokrokový a moderní, potřebuje Pannu Marii, aby mu připomněla životní hodnoty, na které zapomíná… třeba panenství: Maria není moderní, protože je Panna…
Ale Maria je svědkem duchovní plnosti panenství.
Maria není hvězdou barevných, bezduchým časopisů a bulvárů; ona – cituji slova jedné písně: „bez nápadných gest, bez kázání, bez velkých činů, bez boje, jen tím, že řekla Bohu celým svým životem ANO“, dala světu Krista a s Ním zachránila svět!
Maria nám připomíná nekonečnou moc čisté oběti, přítomnosti lásky, vnitřní připravenosti a mlčení - a to v dnešní, virtuální době, době počítačů a uspěchanosti, všudypřítomné sexuality a jejích idolů, především však povrchnosti, tolik potřebujeme. V době ztráty těch nejzákladnějších duchovních a morálních hodnot, v době tolerované nevěry a nemanželské sexuality naše „moderní“ doba tolik potřebuje „nemoderní“ Pannu Marii a její příklad čistoty, oběti, odevzdanosti.
Otupěli jsme k sobě i k druhým. Je nám tolik zapotřebí se zastavit a pokusit o obnovu nitra. Pohlédnout na tu, která je neporušená - zadívat se na Marii, matku Kristovu. Lze na ní nalézt všechno, co je významné u svatých: ona měla trpělivost Jobovu, mírnost Mojžíšovu, víru Abrahámovu, čistotu Josefovu, pokoru Davidovu, moudrost Šalamounovu, horlivost Eliášovu, čistotu panen, sílu mučedníků, zbožnost vyznavačů, moudrost učitelů církve, zdrženlivost poustevníků…
V jejím světle není čistota a neporušenost v lidském jednání čímsi archaickým a nemoderním, a přece, ona je výchozí cestou pro ty, kdo hledají Boha. Vždyť starý, známý výrok církevních Otců nás ujišťuje o tom, že „ke Kristu lze dospět pouze skrze Marii.“
Jiří Vojtěch Černý
