Následování

Jan 21,15-19

Pátek po 7. velikonoční neděli

Přejít bez povšimnutí dnešní evangelium snad ani není možné. Jsou zde zaznamenána slova Pána Ježíše, která jsou pro sv. Petra jakýmsi programem, itinerářem, výzvou na cestu.

Chudák Petr, musel si prožít hořkost a ponížení ze svého selhání, když pod vlivem strachu zapřel svého Pána. Jeho výčitky svědomí byly o to více pokořující, oč domýšlivější byla jeho slova v předvečer Kristovy smrti, totiž, že: „Pána nikdy neopustí… - i kdyby všichni selhali, já s Tebou půjdu, třeba i na smrt!“ A pak byl tím prvním, který zapřel - a hned třikrát! Snad právě proto se jej Ježíš také třikrát ptá na jeho lásku. Všimněte si, jak se ten dialog mezi Pánem a Petrem graduje. „Miluješ mne více než tito?“ Samozřejmě! „Miluješ mne opravdu?“ No ano, vždyť ty to víš! Ještě jednou zazní stejná otázka: „Miluješ mne?“ Teprve teď Petrovi dochází, že jde o něco více, než jen řečnickou otázku. Že jeho odpověď nesmí být bezmyšlenkovitá a neuvážená. Že Kristovi nejde jen o momentální stav jeho citů, ale o jeho postoj, zodpovědný a neměnný vlivem žádných emocí ani sebetvrdšího pronásledování. Teprve teď je jeho odpověď pokorná a vnitřně pravdivá - třikrát Krista zapřel, třikrát musí vyznat svou lásku. „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji." Teprve teď z Petra vyzařuje ta pravá pokora, teprve teď je připraven přijmout těžké břímě vrchního pastýře Kristova stáda. „Pas ovce mé!“ To je program pro Petra, ale také pro každého papeže, biskupa i toho nejposlednějšího kněze, který bude pastýřem Kristových oveček. Být pastýřem, který miluje Krista a svou lásku a péči bezezbytku rozdává svým ovečkám, třeba i za cenu nejvyšší oběti.

O té oběti, je řeč hned v následující větě: „Patřil jsi dosud sám sobě a sám ses za sebe rozhodoval. Nyní se, pro lásku ke mně, staneš nesvobodným, ano, budeš sice rozhodovat o druhých, ale sám o sobě rozhodovat nebudeš. A nejen to. Budeš muset dělat mnohé, co ti bude těžké, hodně těžké, dokonce se necháš vést až na smrt. A to vše pro lásku ke mně, kterou jsi mi teď třikrát vyznal.“

Také tato slova jsou sice určena Petrovi, ale platí pro všechny Kristovy pastýře. I oni se zříkají vlastní svobody, jsou manipulováni z místa na místo, a více než práv mají povinností. Říkají tomu sice poslušnost, ale je to ve skutečnosti láska. Protože bez lásky by poslušnost byla otroctvím, které by bylo ztrátou osobní svobody, ale s láskou ke Kristu a církvi je to osvobození od sebe samého i od svých malých lidských obav. Bez lásky ke Kristu a církvi by každý služebník Kristův byl jen onucí, zmanipulovaným nádeníkem; s láskou ke Kristu je zodpovědným a přitom svrchovaně svobodným dělníkem na jeho vinici. Pastýřem, který je na svém místě, který vykonává krásnou službu, která jej může učinit šťastným a naplněným, a jeho život smysluplným a bohatým.

Posledním slovem dnešního evangelia je Kristova výzva: „Následuj mě!“ To je program Petrova života a všech, kdo jsou Kristovi. Kdo jsou křesťané. „NÁSLEDUJ MNE!“ Ve chvílích radosti i bolesti, štěstí i soužení. Ve zdraví i nemoci. V síle i bezmoci. „NÁSLEDUJ MNE!“ Vždyť já jsem „cesta, pravda i život!“

Jiří Vojtěch Černý