Nebojme se mluvit a svědčit o své víře
Sk 8,26-40
Čtvrtek po 3. neděli velikonoční
Hlavní postavou dnešního úryvku ze Skutků apoštolských je dnes jáhen Filip. Spolu s ostatními apoštoly prvními křesťany i on opouští Jeruzalém, kde se už pronásledování prvních křesťanů stává neúnosným, kde řádí v čele farizeů nekompromisní a fanatický Šavel. (Společenství prvních křesťanů má už i svého prvního mučedníka – jáhna Štěpána.) Pronásledování, zatýkání, bití, věznění – to vše jsou paradoxně nástroje k tomu, aby křesťané opustili Jeruzalém, rozprchli se do okolních krajů a zemí – ale protože jsou pevní ve víře, kovaní ohněm Ducha sv. a horoucí pro jméno Ježíše Krista, v jehož jménu činí četné zázraky a znamení, stávají se tak hlasateli nového učení a víra v Ježíše Ukřižovaného a Vzkříšeného se tak rychle a lavinovitě šíří po celém Středomoří.
V předchozím úryvku jsme slyšeli, jak jáhen Filip vstoupil na území polopohanského Samaří a zde horlivým kázáním, uzdravováním v Ježíšově jménu obrátil mnohé na křesťanskou víru; dnes jej Boží vnuknutí posílá na jih, do Gazy, směrem k Egyptu. A právě na cestě se přihodí další významná epizoda v šíření víry. Cestou se setkává s významným mužem – vrchním komořím etiopské královny (v dnešní řečí by to byl někdo, jako ministr financí spřátelené země). To setkání probíhá neobvyklým způsobem – komoří sedí ve svém voze, čte – nebo spíše luští vzácnou knihu Izaiášových proroctví, snaží se pochopit jeho obsah – a tu zase z Božího vnuknutí jej Filip osloví. Nebývalo zvykem, tehdy, stejně jako dnes, aby obyčejní pocestní oslovovali potentáty ve voze. Filip však, veden Duchem sv., nepodlehne předsudkům a zažitým společenským klišé, a tak vzniká prostor pro vzájemný dialog. „Co to čteš? A rozumíš tomu?“ Jak by komoří z cizí země mohl rozumět! Úryvek Izaiáše hovoří o Božím služebníku, který musí trpět, ale bude oslaven; pro každého Žida to byl jasný předobraz Mesiáše a pro křesťany přímo vykreslený obraz Kristův. Jáhen Filip, jsa pozván, přisedne a začne komořího poučovat o Ježíši Nazaretském, o jeho umučení a Vzkříšení – a jeho svědectví je natolik poutavé a strhující, že když míjejí nádrž s vodou, vyjádří sám komoří přání být v Ježíšově jménu pokřtěn: „Podívej se, tady je voda, co brání, abych nebyl pokřtěn?“ V tu chvíli nebrání nic, ještě nenastala doba přípravy novokřtěnců, dlouhého katechumenátu, ještě je doba, kdy pod vlivem Ducha sv. přijímají víru v Ježíše, stovky, ba tisíce posluchačů, strženi svědectvím apoštolů a prvních křesťanů. A tak je tento cizinec – pohan pokřtěn a tím také jakoby úloha jáhna Filipa skončila. Mizí komořímu z očí, více slov není třeba, on sám se ve své zemi stane hlasatelem radostné zvěsti o Ježíši Kristu. Filip se pak ocitne na zcela jiném místě a dál pokračuje ve své apoštolské činnosti, slyšeli jsme: „Procházel krajem a všude ve městech hlásal radostnou zvěst, až došel do Césaree.“
Jáhen Filip je hlasatelem radostné zvěsti, evangelia, je Ježíšovým svědkem. A po něm stovky a tisíce dalších – žijících svým životem a přitom svými postoji, svoji otevřeností k Božímu vnuknutí jsou autentickými hlasateli Krista pro všechny kolem, kteří jsou ochotni vidět, přijímat, naslouchat. K stejnému úkolu poslal Ježíš už od chvíle křtu, umocněné ještě svátostí biřmování, i nás. Procházejme životem, nebojme se mluvit a svědčit o své víře. I my jsme nástroji Ježíše, i my jsme posláni k tomu, abychom ve svém prostředí a svými prostředky a možnostmi hlásali Ježíše, toho, který je pro nás, pro všechny cestou, pravdou a životem; který je chlebem života a pramenem vody tryskající k věčnému životu.
Jiří Vojtěch Černý
