Nebojme se otočit zády k bezvěreckému pokrytectví, hédonismu a sobectví, a jako křesťané s radostí vyznávejme: "Pán vpravdě z mrtvých vstal!"

ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ - neděle

První větou, kterou hlásá církev od chvíle Zmrtvýchvstání (a od této chvíle už lze mluvit o Kristově církvi) je udivené, užaslé zvolání učedníků: „Pán skutečně vstal…!“ (Lk 24,34) A toto konstatování, tato nepochopitelná a přece tak zjevná skutečnost, se posléze stává i prvním vyznáním víry apoštolů: „Pán vpravdě z mrtvých vstal!“

Nejprve však Ježíš zanechal svůj odkaz, své memento v tajemství svého proměněného těla a krve při poslední večeři a současně prvním agapé, hostině lásky, eucharistie. Pak si musel protrpět svůj vnitřní boj: „Otče, je-li to možné, odejmi ode mne tento kalich“ i s pokorným a odevzdaným: „Ale ne jak já chci, ale jak Ty chceš“. Na to se muselo odehrát drama Velkého pátku a Kristovo: „Dokonáno jest!“.

Bůh na kříži umírá, stejně jako každý jiný člověk. Tak, jak říká apoštol Pavel: „Ponížil se, a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.“(Flp 2,8) Kristus se stal člověkem, byl za nás ukřižován… Bůh se ve smrti stává stejným, jako každý jiný člověk. A jako každý člověk, je také pohřben, odevzdán zemi, uložen do hrobu. Jenomže – právě On z hrobu povstane, přemůže smrt, zazáří jako světlo a obnoví život. „Jako člověk umírá – a tak se ztotožňuje s člověkem; jako Bůh vstává k životu a tak zbožšťuje každého člověka.“ (kard. Meisner)

Tam, kde lidský život dosahuje svého vrcholu, nebo lépe, svého nejnižšího bodu, totiž ve smrti; právě tam v říši temnot, dochází k proměně, ke zpodobnění člověka s Bohem. To je událost, skutečnost, která přesahuje hranice tohoto světa, našeho lidského chápání, celé lidské vědy i umění. Není však nemožná – vždyť přece: „u Boha není nic nemožného“; a tak tam, kde člověk končí ve své smrtelnosti, tam Bůh pokračuje ve věčnosti.

U Boha není smrt, u Boha existuje jen život. A tak se skrze velikonoční události uskutečňuje zbožštění člověka, neboť ve velikonočním Kristu, je naše ubohé lidství ponořeno do Boží podstaty. Kristus vstává z mrtvých jako první, ale ne jako poslední. Pro své vtělení, pro své ztotožnění se s člověkem, proměňuje skrze křest nás všechny a dává nám příslib nesmrtelnosti. Ono božské v něm přechází na všechny, kdo se k němu přibližují. Kdo v něho uvěří, kdo mu důvěřují. Kdo vyznávají, že se stal slabým člověkem, aby nám všem dal sílu božství. „Zlidštění Boha na kříži odpovídá zbožštění člověka o Velikonocích.“ (kard. Meisner)

Velikonoce jsou největšími svátky nejen proto, co připomínají, totiž vysvobození člověka z otroctví hříchu a nové zrození ve křtu, ale jsou nejdůležitější událostí naší spásy – bez Velikonoc by byl svět bez Boha a náš život by měl jen přízemní, živočišný, animální rozměr. Kdybychom ztratili Boha, ztratili bychom svůj vlastní obraz, ztratili bychom svoji tvář. Kde není Boha, není ani člověka. Tam existuje pouze svět věcí, materií a struktur, a také sobectví a násilí. Lidský duch se může rozvíjet pouze v božském prostředí; pokud si nechá vzít božský rozměr, srdce se stává nemilosrdným, necitelným a život jen nudným čekáním na smrt…

V minulém století, plném válek a násilí, ve století, které ztratilo Boha, odpůrci víry hlásali: „Bůh je mrtev!“ A my už z historické zkušenosti víme, kam směřuje svět bez Boha: nikam jinam, než do záhuby. (Ještě je mezi námi mnoho pamětníků nacismu, komunismu; násilného umlčování, poprav nevinných a pronásledování, denunciace a diskriminace věřících.) Nebojme se tedy otočit zády k bezvěreckému pokrytectví, hédonismu a sobectví, a jako křesťané, jako potomci apoštolů, s radostí vyznávejme: „Pán vpravdě z mrtvých vstal!“ To je úžasná skutečnost onoho velikonočního rána, prvého po sobotě, kdy hrob, místo smrti a temnot, je prázdný, a všem zazářilo nové světlo. Nejen slunečního rozbřesku, ale Světlo Kristovo, které nelze ničím zastínit, zpochybnit, popřít. Jsme Boží děti, jsme děti světla. Přesvědčení, že Bůh žije a že Kristus vstal z mrtvých, z nás dělá nejenom křesťany, ale lidi velikonočního rána; lidi prozářené velikonoční radostí a pokojem. Lidi, kteří přijali za svá Kristova prvá slova: „Nebojte se“ a „Pokoj vám.“

Jiří Vojtěch Černý