Nejdůležitější kritérium našeho života a naší věčnosti
Mt 25,31-46
Ježíše Krista Krále
Liturgické mezidobí – tuto nejdelší část roku, završuje slavnost Ježíše Krista Krále. Proč tomu tak je, na to nám dává odpověď encyklika papeže Pia XI. z roku 1925, který tuto slavnost ustanovil. Důvody, které k jeho vyhlášení vedly, by jistě stály za zmínku, ale já se pokusím najít odpověď v biblických textech. My jsme několik posledních nedělí naslouchali v evangeliu sv. Matouše podobenstvím o nebeském království a v posledních dvou také o soudu, kterému budeme podrobeni, než do něho budeme moci vejít. Moudré i pošetilé panny cupitali za Ženichem – Kristem na svatbu; minulou neděli zase Pán – Kristus, rozdával hřivny, očekávajíc jejich zhodnocení. A dnes tentýž Kristus se sám nazývá Synem člověka a Králem. Už není třeba, aby se skrýval v jinotajích, vždyť už jen hodiny zbývají do jeho zatčení, utrpení a smrti. A tak, jako svůj testament, předává svým učedníkům poslední podobenství a působivý obraz posledního soudu.
„Až přijde Syn člověka ve své slávě, a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn, a budou před něj shromážděny všechny národy.“ Ježíš – král, hlava svého nebeského království, jemuž slouží andělé, tyto nebeské bytosti, zasedne na svůj trůn. Před jeho soudním stolcem budou shromážděny všechny národy. Jinými slovy: celý svět. Dále používá obrazu tak blízkého svým tehdejším posluchačům (vždyť Semité, Hebrejové, jsou původem nomádi, pastevci) – obraz Pastýře, rozdělujícího stádo před ohradou. A pak to přijde: „Pojďte požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa“, ale také „Jděte ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně.“
Hned dvakrát Ježíš ukáže na kriteria svého soudu – a my si je připomeňme. Měl jsem - Ježíš sestupuje na roveň všech potřebných, hlad a žízeň. A vy jste mi dali najíst a napít – poskytli jste mi, mnohdy i ze svého mála, jídlo a nápoj; měli jste se mnou soucit. Byl jsem na cestách – jenom připomenu, že u Židů je poskytování pomoci pocestným příkazem, a ujali jste se mě. Byl jsem nahý – a nemusí jít jen o nahotu jako absenci šatu, což taková nahota sociální – být obnažen, zbaven úcty, lidské důstojnosti a vy jste zahalili moji obnaženost, nahotu. Byl jsem nemocen, ne-mocný, nemohoucí, odkázán na pomoc druhých, a vy jste mne navštívili, poskytli pomoc a útěchu. Byl jsem ve vězení, zbaven svobody a vy jste sestoupili na moji úroveň, otevřeli moji kobku a přinesli světlo naděje.
To, co teologové později označí za „skutky milosrdenství“ dává Ježíš jako příklad lidskosti, milosrdenství a lásky, která otevírá bránu nebeského království. „Cokoli jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších, pro mne jste udělali.“ Pro mne – Ježíš se ztotožňuje se všemi, a zejména s těmi nejslabšími. Z lásky se už zakrátko stane nejposlednějším z posledních, když přijme krutou a potupnou smrt na kříži. Za nás, pro nás. A my mu máme odplácet láskou – k němu i k těm nejupozaděnějším, nejslabším. To jsou kriteria Boží lásky – tak vzdálené těm našim, zaměřeným na úspěch, slávu, bezstarostnost, sobectví.
Aby nemohlo být pochyb, jak moc vážně, až nekompromisně, to Ježíš myslí, opakuje požadavky blíženecké lásky ještě jednou, tentokrát však v negativní verzi – nenasytili, nenapojili, neujali, neoblékli, nenavštívili … A závěr? Pro mě jste neudělali. Ve všech potřebných, které jsme přehlédli, odmítli, odehnali, jsme odmítli i Krista! A důsledek? Nikoli msta či nějaká škodolibá satisfakce. Ale absencí lásky k druhým, se zříkáme i lásky k Bohu a zavíráme svá srdce pro lásku Boha k nám. Ne Bůh nás, ale my sami se svoji lhostejností, tvrdostí srdce a nelaskavostí, odsuzujeme do temnot nelásky, pláče a zatracení.
Láska je silnější než soud, než smrt. Láska je prvním a největším přikázáním. Jak říká sv. Jan ve svém evangeliu: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu.“ Láska je tím nejdůležitějším kritériem našeho života – a také naší věčnosti. Zůstávejme v lásce, nebraňme se jí. Vždyť na ní záleží, zda budeme jednou moci z úst Pána slyšet ona kýžená slova: „Pojďte požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.“ Kéž i nás jednou postaví Pán po své pravici. Vždyť většího cíle ani nemůžeme dosáhnout.
Jiří Vojtěch Černý
