Nejeden „stařec“ či „stařena“ překvapili tím, co vše dokázali změnit na „stará kolena“

Dnešní čtení (Sk 4,32-37) líčí život prvních křesťanů – měli jedno srdce a jednu duši. Svědectví o Kristu se šířilo a církev se upevňovala (Skt 2,42-47; 5,12-16; 6,7; 9,31; 12,24; 16,5; 19,20; 28,30). Zdůrazněná je jednota a z ní vycházela mocná síla pro zvěstování radostné zvěsti. Příkladem k následování (prodej majetku nebyl tak všeobecný) byl i levita Josef-Barnabáš, který se stává oporou misie v Jeruzalémě a v Antiochii a uvádí Šavla-Pavla do misijní činnosti. Barnabáš prodal pole a peníze dal k volnému použití. Proto evangelista Lukáš upozorňuje na jeho úzký vztah a podřízenost apoštolům. V Jeruzalémě bylo hodně chudých věřících a Lukáš ukazuje příklad hrdinské lásky k chudým také jako vzor pro budoucí věřící. Apoštol Pavel je i později podporoval ze sbírek na misijních cestách.

K evangeliu. Nikodém se optal (Ježíše): „Jak se to může stát?“ – Jn 3, 7b – 15. – Skoro navlas stejnou otázku položila Maria při zvěstování anděla, že porodí Mesiáše (por. Lk 1, 34). Anděl jí tehdy řekl: „Bohu není nic nemožného“ (por. Lk 1, 37). Nikodém stejně tak netuší, jak se se šedinami na hlavě může znovu narodit. Ti, kdo utekli „hrobaři z lopaty“, by mu uměli povykládat, co to znamená znovu se narodit. Když k tomu dochází v „pozemských“ záležitostech, potom se to dá i v „nebeských“. Dá se jen tak odložit stará víra jako nějaký obnošený kabát do skříně? Jenže i zde platí andělova slova: „Bohu není nic nemožného.“ Tak jako se člověk nerodí z vlastní vůle, ani druhé narození není úplně celé v jeho režii. Pokud na začátku stojí hledání cesty, pravdivost a snaha o změnu, změna nastane. Tyto atributy patří člověku, ostatní je záležitostí Boha. Nejeden „stařec“ či „stařena“ překvapili tím, co vše dokázali změnit na „stará kolena“.

Rád vám a vašim žehná P. Josef Vlček