Nejúčinnější zbraně

Zj 14,14-20

Lk 21,5-11

Úterý 34. týdne

Dnešní úryvek z apokalypsy sv. Jana je věru hrůzostrašný. Je obrazem Posledního soudu, vyobrazeného jako smrtonosné žně a vinný lis Božího hněvu (podobné obrazy najdeme u Daniela a Joela). Nejprve je zmiňován „někdo jako Syn člověka“ se zlatým věncem (vítěze), následuje anděl vycházející z chrámu (odkaz na duše mučedníků pod oltářem, které prosí o vykonání soudu nad Božími nepřáteli - Zj 6,9-11;8,3-5).

Kristus s ostrým srpem sám poseče všechny nespravedlivé a nehodné Božího království; stejně jako trestající anděl poseče všechny hrozny z vinného kmene, který je obrazem Bohu nepřátelského lidstva, a vhodí je všechny do „velkého lisu Božího hněvu“, (tím, kdo šlape lis je podle slovesných souvislostí sám Hospodin, stejně jako podobnost s Iz 63,1-3) a krev tekoucí z lisu se podle přepočtu na dnešní míry dosahuje vzdálenosti až 32 km. (Opět nastupuje číselná symbolika: 1600 honů = stadií, je stonásobkem druhé mocniny čtyř a je symbolem celého světa – půjde tedy o celosvětovou porážku Božích nepřátel.)

Tato krev, prýštící z lisu Božího hněvu, rozhodně nepatří mezi příjemné obrazy, právě naopak.

Ani evangelium není dvakrát útěšné a povzbudivé. Je rovněž obrazem Posledního soudu. Začíná chválou krásy Božího chrámu, kterou Ježíš utne svou předpovědí, že: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ Na rozdíl od apokalyptických vizí Janových, mluví Ježíš o konkrétní historické situaci, která nastane za pár desítek let, při zničení Jeruzaléma Římany v r. 70. Další Kristova slova jsou ovšem rovněž obrazem Posledního soudu: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.“ Nebyli bychom lidé, kdybychom se neptali: „Kdy to nastane? Jaké bude znamení?“ Ježíš nedává konkrétní odpovědi. Dává rady, výzvy, napomenutí a varování: „Budou mnozí, kteří se vás budou snažit svést. Budou se ohánět mým jménem, budou se snažit vás oklamat, odvést od pravé cesty následování. Nechoďte za nimi a nevěřte jim.“

Lžiproroků, svůdců lidu, šílených guru a slepých vůdců už tady bylo. Stejně jako válek a přírodních pohrom. Lépe, než se snažit vysvětlit nevysvětlitelné a pochopit nepochopitelné, je stát pevně, oběma nohama na zemi. Mít, možná navenek jednoduchou, zemitou víru, nenechat se vtáhnout ani do filozofických a futurologických spekulací; ani naletět každému, kdo slibuje ráj na zemi. (Takoví za sebou nechávají rovněž potoky krve.)

Kristus, který jedná podle zákona lásky, nás nikdy nepovede proti druhému člověku, ani nám ve jménu falešných idejí nebude dávat do rukou zbraň. Co nám On dává, je víra, naděje a láska. Tyto vlité ctnosti, jsou nejúčinnějšími zbraněmi proti beznaději, lžím, násilí a nenávisti. Ježíš to vyjadřuje povzbuzením: „Neděste se. To vše musí nastat, ale to nebude konec“. O konečném čase rozhoduji já, ne pozemští potentáti, byť si budou uzurpovat sebevětší moc; byť jim budou patřit všechny národy – duše mých věrných jim nikdy patřit nebudou. „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!“

(A klidně mi nadávejte do pravdoláskařů a sluníčkářů. Já se k nim hrdě hlásím.)

Jiří Vojtěch Černý