Oběť jedna a jediná

V katolickém kalendáři najdeme v každém měsíci roku mariánský svátek. V listopadu je to "Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě" jak je přikázáno v Exodu 13,2.  Donedávna se tomu říkalo "Obětování Panny Marie". My katolíci totiž  stále rádi něco nebo někoho obětujeme (hlavně ne sebe). Je víc než zajímavé, že Ježíš toto slovo NIKDY nevyslovil: oběť, obětovat… Podivil se nad tím někdo během těch 2000 let? Vysvětlil nám to někdo? Což to není pozoruhodné? Navíc, on to slovo  zkritizoval! (Matouš 9,13). On je vůbec nikdy nepotřeboval, zatímco my se bez něj nemůžeme obejít. Mělo by nám mrznout na rtech, jak lehce je zneužíváme. Ježíš věděl, že starozákonní oběti skončily, že to slovo už jen připomíná jatka v jeruzalémském chrámě (Iz 1,11.13). Jenže - to slovo se brzy podprahově do církve vrátilo, nejdříve skrze  pojem "kněz", a s ním se vrátil i starozákonní pojem oběti -  a byl tu zárodek "tridentské mše". Proto Ježíš nikdy toto slovo neužil.

Dnešní teologové zdůrazňují, že v Novém Zákoně je jen jedna jediná oběť, chceme-li to tak nazvat: Otec dal světu svého Syna (Jan 3,16). Je to jedno z nejúchvatnějších míst celé Bible. Slovo se stalo člověkem a přišlo žít mezi nás… Děkujeme, že bez nás nemůže být.

Jan Rybář