Politika naděje a lásky
Mt 4,12-25
7. ledna
Včera jsme, spolu s celou římskou církví, oslavili svátek Zjevení Páně, (nebo jak jsme zvyklí říkat: Tří králů). Proč to připomínám? Protože cítím souvislost mezi obsahem včerejšího svátku a dnešního evangelia. Jejich společným jmenovatelem je světlo, které bylo dané pohanům. Kdo byli oni tři mágové, mudrci nebo králové? Pohané! A k čemu došli? Ke světlu! Dnes jsme četli evangelium o počátcích Kristova působení. Po uvěznění Jana Křtitele nezačne působit v Judsku, mezi Židy, mezi svými. Obrací své kroky do pohanského kraje za Jordánem, do severní Galileje. Do kraje, který už od dobytí Asyřany (734 př.Kr. - Tigletpilezar) ztratil svou původní víru v jednoho Boha - Hospodina a je obýván převážně pohany. Jsou tu jen zbytky Židů, o něž židovští předáci nestojí a jimiž pohrdají. Právě k nim jde Ježíš, aby jim, podle proroctví Izaiášova, přinesl světlo: (Slyšeli jsme) „Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře za Jordánem, Galilea pohanská, lid který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kteří sídlili v krajině a ve stínu smrti…“
Včera zazářil Ježíš jako světlo pohanům z východu v Betlémě, dnes zazářil jako světlo pohanům v Galileji. A stejně jako včera v Betlémě i dnes přichází ve své lidské bezmocnosti. Židé, ve své pýše na své vyvolení, očekávají Mesiáše, jako jakéhosi „nadčlověka“; pohané ve své pokoře poznávají Boha v navenek obyčejném člověku. A protože jsou „chudí v duchu“ nechají se tímto světlem obohatit. Uzdravit. Vždyť co u nich Kristus dělal? Pořádal mítinky, nechal se oslavovat v synagógách? Choval se velkopansky a nechal si sloužit? Plnil si své sýpky a shromažďoval armádu? Vybudoval si aparát špehů a patolízalů k likvidaci svých ideových odpůrců? Nic takového! Četli jsme: „chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu…“
Moji drazí, tohle je program! Učit, uzdravovat, léčit chorá těla, nemocné duše, bolavá srdce! Rozsvěcovat světlo naděje a osvobozovat z pout temnoty. To je to, co lidé nejvíc potřebují. Politiku naděje a lásky!
Bylo by zajímavé položit si otázku, proč Ježíš nezačal svoje působení u Židů? Odpovídá nám jednak Písmo sv.: „do vlastního přišel a vlastní ho nepřijali“, jednak historická skutečnost: Židé byli plni svých! představ o Mesiáši; svých! řešení politické situace. svých! předsudků o pohanech. A právě ty jejich představy jim zatemnily mozek a uzavřely srdce, takže pro Ježíše - světlo a lásku byli nepřístupní. Ježíš ovšem, stejně jako Bůh, respektuje lidskou vůli a svobodu člověka. Nic nevnucuje, pouze nabízí. Proto jde k pohanům a u nich, maličkých a nemoudrých, bezvýznamných a pokorných, začíná svou misii lásky.
A teď na závěr, přeskočme dvě tisíciletí a podívejme se na současnost. Ke komu dnes, stejně jako tenkrát, Kristus přichází? K politikům, státníkům, milionářům, učencům - zkrátka mocným a významným? Nebo k těm, jež jsou bezvýznamní, bezmocní, chudí, opovrhovaní - zkrátka obyčejní? Odpovězte si sami. A děkujte, že jste Kristovými maličkými. Protože spása, blahoslavenství, vykoupení je zde pro všechny, ale jen chudí v duchu, a lidé čistého srdce ji mohou získat. Protože jsou si vědomi své slabosti, svých hříchů. Protože vědí, že Krista a jeho světlo potřebují.
Jiří Vojtěch Černý
