Poutní místa poblíž bavorského hlavního města Mnichova

Tentokrát se při putování po bavorských poutních místech vrátíme už poněkolikáté do Horního Bavorska. A to do blízkosti bavorského hlavního města Mnichova.

1.      Poutní kostel Maria Eich Planegg

1.1.   Město Planegg

Obec byla poprvé zmíněna v roce 1409. Rozhodujícím momentem její historie byl rozvoj poutí do místa Maria Eich od počátku 18. století. K velkému rozmachu obce došlo pak v 19. století. Dochované hodnocení z roku 1851 hovoří o mimořádně frekventovaném poutním místě, které se těší stále většímu přílivu návštěvníků, přijíždějících i za odpočinkem, potěšením, upevněním zdraví. A vyzdvihuje také výhody přímého spojení s hlavním městem. Koncem 19. století rostl počet obyvatel Planeggu tak rychle, že v roce 1900 musela být postavena nová radnice.

Za druhé světové války byl Planegg opakovaně cílem bombardování, jehož důsledkem bylo poničení a množství obětí. V 70. letech 20. století zde byl vybudován Institut Maxe Plancka pro biochemii a potom dál pokračoval jeho rozvoj. Návazně zde i Univerzita Ludwiga Maximiliana v Mnichově otevřela biologickou fakultu a biomedicínské centrum. Podstatné je samozřejmě propojení dnes jedenáctitisícového města s Mnichovem (s nímž Planegg bezprostředně sousedí) prostřednictvím S-Bahn, a už brzy i U-Bahn.

Kousek za městem, obklopené příjemnou zelení, leží poutní místo Maria Eich. Ne však, jak tomu v případě poutních chrámů často bývá, na nějakém vrcholku. Leží v úplné rovině. Zajímavou památkou města je také bývalý vodní zámek.

1.2.   Poutní místo Maria Eich

Synové kováře z Planeggu umístili kolem roku 1711 do dutého dubu malou hliněnou sošku Panny Marie. Brzy se před ní začali modlit věřící v okolí. Kůra stromu zanedlouho obrostla sošku tak, že byla vidět pouze její tvář. V roce 1733 došlo k zázračnému uzdravení nádenice poté, co sem k Panně Marii vykonala pouť. A o rok později přísahal otec, který už ztratil dva syny a vroucně se modlil za život své nemocné tříleté dcery, že v případě její záchrany postaví kapli. Dítě přežilo a on po čase splnil svůj slib. Zpráva o těchto událostech i o dalších uzdraveních přitáhla širokou pozornost
a počet lidí, hledajících zde u Panny Marie pomoc, výrazně vzrostl. Již v roce 1734 byl příliv přicházejících poutníků tak velký, že byla postavena chýše, obklopující strom s milostnou soškou. Tato chýše byla v roce 1742 přestavěna na kapli, do jejíhož oltáře byla vložena milostná soška. Dub z kaple vyčníval přes střechu. V roce 1745 nechal zdejší zemský pán postavit v sousedství poustevnu, ve které pak do roku 1804 sídlila i místní škola. Poustevníci tam pak sloužili také jako učitelé, ale byli i varhaníky. (Přibližně do roku 1837 jich zde pobývalo a sloužilo celkem třináct.)

Obliba a význam poutního místa, nazvaného podle dubu Maria Eich, ještě vzrostly po malebné události. Bavorský vládce (vévoda, kurfiřt) uspořádal v roce 1775 v okolních lesích parforsní hon. Lovený jelen hledal nakonec úkryt před smečkou psů právě u kaple. Kurfiřt pak, s ohledem na milostnou sošku, zvíře ušetřil. Na památku této události byla po smrti kurfiřta na kapli umístěna pamětní deska. Poutě dosáhly prvního vrcholu a již v roce 1780 byla kaple rozšířena o dvě kaple boční a instalován byl též venkovní oltář s kazatelnou. V roce 1790 byla o druhé patro rozšířena poustevna. V roce 1805 zničil blesk korunu dubu, která vyčnívala přes střechu kaple. Střecha byla pak proto uzavřena a vevnitř zbylý kmen stromu zabedněn. V 19. století přibývalo poutí. V letech 1843 a 1846 byl tedy venkovní oltář s kazatelnou přemístěn na jinou stranu kaple a od roku 1866 byly na poutních cestách zřízeny křížové cesty. Plány na založení františkánského kláštera v roce 1847 se ale uskutečnit nepodařilo.

V roce 1932 byla kaple přestavěna. Přicházelo stále více poutníků a tak, aby bohoslužby mohly probíhat také v zimě, byl roku 1958 postaven vedle kaple milosti kostel. Dubový kmen byl umístěn do kruhové budovy za hlavním oltářem. Tam jej lze za sklem vidět a poutníci se zde v malé místnosti modlí. Kostel byl pak v roce 1966 rozšířen a v ruce 2008 přestavěn a upraven. V roce 2010 byla vybudována dosud chybějící společenská místnost.

Celý komplex je obklopen dubovo-habrovým klášterním lesem o rozloze přibližně 40 hektarů. Zhruba 50 dubů na okraji lesa kolem kostela dosahuje stáří kolem 250 až 300 let. Mnohé z nich jsou ve špatném stavu, ale stále vykazují zbytkovou životnost v korunách. Tyto stromy či stromové relikty představují cenná stanoviště biodiverzity. 

1.3.   Klášter augustiniánů

V roce 1953 převzali na žádost kardinála von Faulhabera pastorační péči na poutním místě
a v nedalekém lesním sanatoriu augustiniánští poustevníci. V letech 1958 pak postavili na místě bývalé poustevny malý klášter. Ten byl rozšířen v roce 1966 a v roce 2023 opět rozšířen a renovován. V roce 2013 byl do Maria Eich přesunut noviciát augustiniánů. V klášteře nyní působí 3 otcové augustiniáni a 1 bratr. Věnují se poutní a pastorační péči, vykonávají farní a misijní služby, a působí jako lektoři vzdělávání dospělých.

1.      Poutní kostel Ruprechtsberg Dorfen

1.1.   Město Dorfen

Město, vzdálené 50 km od Mnichova, dnes patnáctitisícové, bylo poprvé zmíněno už v roce 773. V roce 1422 za „volské války“ byl Dorfen dobyt, vypleněn a zdevastován, zemřely stovky lidí. Za války třicetileté obsadili město Švédi, rabovali, vraždili a vypalovali. Následkem byl mor, který vyhladil třetinu zbývající populace. V 17. a 18. století byl Dorfen jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst v jižním Bavorsku. V roce 1910 se zde odehrála „pivní válka“: Když mělo být pivo kvůli sladové přirážce o dva feniky dražší, došlo ke žhářství, začaly hořet dva pivovary a požár se rozšířil na další domy. Několik zatčení a stíhání však nepokoje ukončilo.

Přes ničení za třicetileté války se v Dorfenu dodnes zachovaly tři ze čtyř středověkých městských bran. Protáhlé náměstí lemují pěkné měšťanské domy s barokními a biedermeierovskými fasádami. Uprostřed náměstí stojí městský kostel s vysokou věží. Nejstarším dochovaným domem je Waitl-Stubn (Waitl Gaststätte) ze 14. století. Stojí za to ho navštívit, dřívější architektura je stále dobře zachována a podává se tu vynikající bavorská kuchyně. A jen nedaleko centra začíná dlouhé schodiště podél zastavení křížové cesty, po němž lze vystoupat až na Ruprechtsberg s areálem poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

1.2.   Poutní kostel Ruprechtsberg

Ve vrcholném středověku stála na tomto místě mariánská kaple, kterou v roce 1470 nahradil velký pozdně gotický sálový kostel. První poutě k Panně Marii začaly v Dorfenu pravděpodobně již v 15. století. Jistota o tom je však až od roku 1632, neboť dřívější záznamy se ztratily za třicetileté války. Docházelo zde k četným zázrakům. Rozhodujícími momenty mariánské úcty v Dorfenu byl vznik růžencového bratrstva v roce 1657 a biskupské potvrzení statutu milostného obrazu v roce 1707.

V 17. a 18. století přicházelo do Dorfenu ročně až 100 tisíc poutníků, někdy i více. V té době byl po Altöttingu nejnavštěvovanějším poutním místem v jižním Německu. Protože rychle se zvyšující příliv poutníků dokázalo zvládat jen velké množství kněží, byl roku 1719 u poutního kostela postaven kněžský dům, který provozovala petrinská kněžská obec a ve kterém pak (po rozšíření) sídlila v letech 1775 – 1804 i část semináře z Freisingu. Koncem 18. století dosáhly poutě vrcholu.
V roce 1782 se zřítila loď kostela a ten byl poté přestavěn. Roku 1784 byla vlastně postavena téměř zcela nová stavba, raně klasicistní halový kostel s pozdně gotickým chórem.

Po bavorské sekularizaci v roce 1803 příliv poutníků prudce poklesl. V dobách poutí v Dorfenu si poutníci mohli na nádvoří před poutním kostelem zakoupit ve dvou malých obchodech Krönnerladl a Zieglerladl sladkou medovinu, sladkosti a poutní předměty. Postupem času a s poklesem poutnictví již tyto obchůdky nebyly potřebné a v roce 1933 byly strženy. Což ale současně umožnilo, aby prostor před kostelem „prohlédl“. Ve 2. polovině 20. století došlo zase k oživení poutí. Dodnes do Dorfenu putuje mnoho poutníků z celého Bavorska.

Nejvýznamnějším uměleckým dílem chrámu, i když pouze rekonstrukcí, je hlavní oltář. Původní pozdně barokní oltář, postavený v roce 1749 podle návrhu Egida Quirina Asama, byl s výjimkou spodního prostoru v roce 1868 nahrazen historizujícím oltářem. V roce 1971 byl však asamský oltář zrekonstruován, a milostný obraz je v něm umístěn stejně, jako od středověku.

1.3.   Chudé školské sestry na Ruprechtsbergu

V roce 1852 byl objekt původního kněžského domu vedle poutního chrámu předán chudým školským sestrám naší Paní. Ty zde pak provozovaly mateřskou školu a dívčí školu. Roku 1914 sestry získaly objekt do svého vlastnictví a zřídily zde (pečovatelský) domov pro staré sestry, který zde funguje dodnes. V letech 1956 až 1975 proběhla velká přístavba objektu.

Pavel Osoha