Požehnaný nový rok
Nm 6,22-27
Gal 4,4-7
Lk 2,16-21
Slavnost Matky Boží, Panny Marie
Vstup do nového roku konáme, mohli bychom říci, pod ochranou a patronátem Panny Marie. Dnešní slavnost Matky Boží, Panny Marie, je toho ostatně dokladem. V tom samém je už cosi symbolického. Tak, jako vstupujeme do svého života z lůna matky a jsme zaštítěni a chráněni jejím náručím, tak také do nového roku vstupujeme zaštítěni milujícím mateřstvím Matky Boží a matky nás všech - Panny Marie.
Prožíváme ještě atmosféru vánoc, vánoční doba stále trvá. Jejich symbolem je matka s dítětem v náručí. Je to obraz pokoje a lásky; obraz, který nás naplňuje něhou a rozeznívá v nás strunu lidskosti. Konečně, bez pokoje a lásky by naše srdce byla vyprahlá a svět by se stal pustinou. My potřebujeme, bytostně potřebujeme, pokoj a lásku; a potřebujeme také Boží požehnání. O něm byla řeč v prvém sz čtení. To nám zaznamenává nejstarší požehnání, které v Písmu nacházíme, tzv. „Áronské požehnání.“ „Ať Ti Hospodin požehná a ochraňuje tě. Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý. Ať k tobě obrátí svou tvář a dopřeje ti pokoje.“ Je zde zřetelně vyjádřeno přání toho, aby „k nám obrátil Hospodin svou tvář.“ V semitském světě se slovní obrat „obrátit k někomu tvář“ chápal jako vyjádření přízně; uznal-li král někoho za hodna, přijal jej na audienci, tj. obrátil k němu svou tvář. Konečně, i my, když k někomu hovoříme, díváme se mu do tváře, nikoli třeba na zátylek. Obrátit k někomu tvář, být s ním „tváří v tvář“ znamená navázat vztah s druhým. V případě Boha jsme přijati více, než na nějakou chvilkovou, bleskovou audienci u panovníka; jsme doslova pozváni do jeho náruče jako jeho děti, jsme zahrnuti jeho láskou a pozorností.
Zcela mimořádným způsobem, jakým, obrazně řečeno, znovunavázal Hospodin, nevěrností lidu zpřetrhaný vztah, byl akt seslání Jeho Syna na svět. Bůh sestoupil ve viditelné podobě člověka z masa a kostí; jako bezmocné novorozeně se všemi těžkostmi lidského údělu.
Sv. apoštol Pavel píše v listě Galaťanům: „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, aby vykoupil lidi…“ a dodává: „tak jsme byli přijati za syny, a co víc, smíme volat k Bohu Abba Otče …“ Jsme Božími dětmi, a jak známo, dítě je dědicem. Takže jsme podědili obraz Boží tváře, ten obraz, k němuž jsme byli od počátku stvořeni. A stali jsme se dětmi – dědici. Ne podle zákonů genetiky, ne podle zákonů dědičného práva. Tím, kdo nám, lidem ztraceným v temnotách hříchu, navrátil pokřivený obraz Boží tváře a vrátil nám tak lidskou tvář a důstojnost, je Ježíš, Boží Syn. Ten je vlastně hlavní postavou našich dějin, našeho života. A o něm je dnes také řeč v evangeliu.
Hebrejské jméno Ježíš = Jehošua, se překládá jako „Jahve pomáhá“, „Jahve zachraňuje“. Už v tomto jméně je vyjádřeno to nejdůležitější, co Ježíš pro svět udělá: Zachrání, osvobodí jej. Stvrzuje to i zjevení anděla Josefovi, když mu říká: „Dáš mu jméno Ježíš, neboť on osvobodí svůj lid.“
Jak Ježíš pomáhal, jak zachraňoval, o tom svědčí stránky Nového zákona. Evangelium je radostná zpráva o tom, jak do svého srdce přijal všechny hříšníky, celníky, nemocné, chromé, malé, bezvýznamné a bezbranné; staré, stejně jako děti i plačící maminky.
A tak stojí jméno Ježíš jako příslib i na začátku tohoto nového roku. Ano, i s námi, budeme-li chtít, půjde ten, kterého můžeme nazvat svým Pomocníkem, Zachráncem, Ochráncem a Spasitelem. Tím druhým jménem, které před nás církev klade na začátku nového roku je jméno Panny Marie. Ona stojí vždy vedle Ježíše a v Jeho jménu nám pomáhá, nás chrání a vede.
Nechme se vést Marií k Ježíši. Ona je tou nejbezpečnější cestou k Božímu a svému Synu; ona je nejjistějším ukazatelem na naší cestě víry. A pokud si, jak je u nás křesťanů dobrým zvykem, přejeme „Požehnaný nový rok“, uvědomme si, že těm druhým přejeme Boží požehnání. To je velká věc. Kéž by to nebyla jen taková rádobyzbožná fráze. Kéž si opravdu navzájem a bez výjimky přejeme Boží pomoc, ochranu; blízkost Panny Marie a přítomnost živého Ježíše v našem životě. To vám přeji také já a vím, že více vám ani přát nemohu. A na závěr mše sv. pak s radostí přidám i požehnání.
Jiří Vojtěch Černý
