Pozvánka k otevřenému a odvážnému svědectví, co je v našem životě nejdůležitější
Sk 4,13-21
Sobota v oktávu velikonočním
Naposledy se dnes ve Skutcích apoštolských setkáváme se zázračným uzdravením chromého žebráka, a to Petrem a Janem, pouhým slovem ve jménu Ježíšově. A protože se zpráva o tomto mimořádném skutku, lépe řečeno zázraku, rychle rozkřikla, jsou Petr a Jan mocnými, veleradou a kněžími zadrženi a vyslýcháni. „Jak se to stalo?“ Kdo se moc ptá, dozví se i to, co nechce slyšet. A tak z úst apoštolů zazní právě to jméno, na něž jsou už farizeové, zákoníci a vůbec celá velerada alergická. V neohrožené Petrově obhajobě, která se promění v obžalobu mocných, vydá svědectví nad jiné významné, že totiž: „Ve jménu Ježíše Krista, kterého jste VY ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, byl tento chudák uzdraven.“ A také zaznělo slovo, že: „v nikom jiném není spásy, jen ve jménu Ježíšově!“
Prvé střetnutí mocných s apoštoly prošlo ještě bez následků, velerada, ač nerada, spolkla hořkou pilulku Petrova odvážného svědectví. Ale dnes, dnes se již situace vyostřuje. Zázračné uzdravení totiž budí stále více pozornosti a také přibývá posluchačů toho nového učení, a co hůř, i nově pokřtěných. Velerada je v úzkých, sama přiznává, že: „nemůže popřít zjevný zázrak“.
Starším a učitelům Zákona se pomalu situace vymyká z rukou. Až dosud Petr, Jan a ti ostatní otrhaní Galilejci jen pobuřovali lid ve jménu toho Ukřižovaného, ale teď, teď to už nejsou jen slova, která se dají umlčet; lidé jsou plní nadšení, táhnou za těmi galilejskými a věří jim více než Veleradě! Tohle už je třeba řešit, to ohrožuje jejich postavení…
A tak Velerada řeší. Nejjednodušším způsobem. Nepohodlná ústa je třeba zavřít, nepříjemnou pravdu je třeba umlčet. Jak snadné. A jak obvyklé.
Jenomže, pravdu nelze popřít a vyvrátit tím, že ji umlčím. A už vůbec nelze umlčet Pravdu o Ježíši Kristu. Je nemožné, slovy apoštolů, aby nemluvili o tom, co viděli a slyšeli. Je nemožné, poslouchat více lidi, než Boha. Je nemožné vymazat Pravdu z vědomí a svědomí Božího lidu. Na to jsou všechny Velerady, parlamenty, diktatury a mocnosti krátké. Na to je krátké všechno zlo a násilí světa.
„Lépe je poslouchat Boha, než lidi!“ Toto slovo apoštolů je přes tisíciletí stále tak aktuální a stává se závaznou a nepřeslechnutelnou výzvou. „Lépe je poslouchat Boha, než lidi!“
Ze všech stran, pomocí sdělovacích prostředků a všehoschopných nástrojů, se na nás denně valí lidské slovo, všechny ty ideologie, které se snaží umlčet a překroutit naše svědomí. Rozbít typicky křesťanské hodnoty. Ze všech stran se na nás tlačí tzv. veřejné mínění, které všechno relativizuje a morální zlo prohlašuje za normu. Křesťanská identita je vystavena stále otevřenější agresi, která už nepoužívá biče, skřipců či jiných zjevných mučidel, ale naopak působí skrytě, nenápadně, zdánlivě neškodně, to když se nám snaží namluvit, že nebýt čestný, poctivý a pravdomluvný, je vlastně normální. Že dnes je „jiná doba“. Není a nemůže být! Petrova řeč před veleradou je i pro nás pozvánkou k otevřenému a odvážnému svědectví, které se sice nesnaží nikomu nic vnucovat, ale nemůže mlčet o tom, co je v našem životě nejdražší, nejpodstatnější a nejdůležitější.
Jiří Vojtěch Černý
