Pravda zůstává pravdou a lež lží, bez ohledu na to, kdo ji říká
Sk 4,13-21
Sobota v oktávu velikonočním
Minulý týden jsme ve Skutcích apoštolských slyšeli o zázračném uzdravení chromého žebráka Petrem a Janem, a to pouhým slovem - ve jménu Ježíšově. A protože se chromý, hopsající po chrámě stane centrem pozornosti, využije Petr situace a vydá svědectví o Kristu, jehož mocí se toto uzdravení stalo. Jasně pojmenuje zavrženíhodné odsouzení Krista veleradou i podíl zmanipulovaného davu na jeho ukřižování; současně však smířlivě mluví o jejich nevědomosti a vyzve je k obrácení. Petrovo přesvědčivé vystoupení neunikne pozornosti chrámové stráže a tak jsou Petr a Jan na pokyn velerady zadrženi a vyslýcháni. „Jak se to stalo?“ „Jakou mocí?“ Petr, který už prošel žárem Ducha svatého, který už není tím holedbavým a přitom ustrašeným, starým Petrem, vydá před veleradou svědectví, které se stává namísto jeho obhajoby, ve skutečnosti obžalobou velerady. Z jeho úst zazní právě to jméno, na něž jsou už farizeové, zákoníci a vůbec celá velerada tak alergická. „Ve jménu Ježíše Krista, kterého jste VY ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, byl tento chudák uzdraven.“ A navrch ještě dodá: „v nikom jiném není spásy, jen ve jménu Ježíšově!“
To jsou silná a nekompromisní slova. Šlo o první střet mocných s apoštoly, a tak prošel ještě bez následků. Velerada, ač nerada, spolkla hořkou pilulku Petrova odvážného svědectví.
V dnešním úryvku se již situace vyostřuje. Zázračné uzdravení totiž budí stále více pozornosti a také přibývá posluchačů toho nového učení, a co víc, i nově pokřtěných. Velerada je v úzkých, sama přiznává, že: „nemůže popřít zjevný zázrak“.
Starším a učitelům Zákona se pomalu situace vymyká z rukou. Až dosud Petr, Jan a ti ostatní otrhaní Galilejci, jen pobuřovali lid ve jménu toho Ukřižovaného, ale teď, teď to už nejsou jen slova, která se dají umlčet. Zázračné uzdravení budí v lidech nadšení, a oni táhnou za těmi galilejskými a věří více jim, než Veleradě. Tohle už je třeba řešit, to ohrožuje jejich postavení…
A tak Velerada řeší. Nejjednodušším způsobem. Nepohodlná ústa je třeba zavřít, nepříjemnou pravdu je třeba umlčet. Jak snadné. A jak obvyklé.
Jenomže, pravdu nelze popřít a vyvrátit tím, že ji umlčím. A už vůbec nelze umlčet Pravdu o Ježíši Kristu. Je nemožné, slovy apoštolů, aby „nemluvili o tom, co viděli a slyšeli“. Je nemožné vymazat Pravdu z vědomí a svědomí Božího lidu. Na to jsou všechny Velerady, parlamenty, diktatury a mocnosti krátké. Na to je krátké všechno zlo a násilí světa.
„Lépe je poslouchat Boha, než lidi!“
Toto slovo apoštolů je stále aktuální a stává se pro nás závaznou a nepřeslechnutelnou výzvou. „Lépe je poslouchat Boha, než lidi!“ Ze všech stran, pomocí sdělovacích prostředků, nejrůznějších médií a všehoschopných politiků, se na nás denně valí slova, polopravdy i lži, které se snaží umlčet a překroutit naše svědomí. Rozbít typicky křesťanské hodnoty. Ponížit morálku na bezcenné haraburdí. Ze všech stran se na nás tlačí tzv. veřejné mínění, které všechno relativizuje a morální zlo prohlašuje za normu. Křesťanská identita je vystavena stále otevřenější agresi. Takové, která už nepoužívá biče, skřipců či jiných mučidel, ale naopak působí skrytě, nenápadně, zdánlivě neškodně, když se nám snaží namluvit, že nebýt čestný, poctivý, pravdomluvný a věřící, je vlastně normální. Že dnes je „jiná doba“. Není a nemůže být! Pravda zůstává pravdou a lež lží, bez ohledu na to, kdo ji říká. Krádež je krádeží, podvod podvodem, ať se maskuje kdovíjakým postavením a argumenty. Petrova řeč před veleradou je i pro nás pozvánkou k otevřenému a odvážnému postoji. Ke svědectví, které se sice nesnaží nikomu nic vnucovat, ale nemůže mlčet o tom, co je v našem životě nejdůležitější.
A ještě poznámka pod čarou. Probíhá sčítání lidu. Poznámka o tom, že uvádět náboženské vyznání není povinné, je zavádějící vějičkou. Pro křesťana je to nejen věc cti, ale i svědomí! Mějme na paměti, že čím více lidí se bude hlásit ke křesťanství, tím více s námi musí ti, „kteří nás nemusí“, počítat a brát vážně.
Jiří Vojtěch Černý
