Pravdu nelze umlčet

Sk 5,27-33

Jan 3,31-36

Čtvrtek 2. velikonočního týdne

Centrálním výrokem dnešního úryvku ze Skutků apoštolských je (alespoň pro mne) odpověď apoštolů na marnou snahu velerady, zabránit jim v šíření učení o Ježíši. „Více je třeba poslouchat Boha, než lidi.“ To je nekompromisně vyjádřená priorita Boha nade všemi lidskými soudy, veleradami, parlamenty, vládami, soudními tribunály a kdoví jakými ještě institucemi. „Více je třeba poslouchat Boha, než lidi.“

Počínání velerady je, přese všechny příkazy, zákazy, ano i použité násilí, marné. Stojí tváří v tvář apoštolům, kteří už dozráli v Kristově škole následování a hlásání evangelia. Vedeni Duchem svatým a nepochybně i pomocí shůry, se jasně vymezují proti nátlaku Velerady: „Chcete na nás přivolat pomstu za krev toho člověka! Nezakázali jsme vám snad učit v jeho jménu?“

Velerada, (stále ještě zmatená nevysvětlitelným vysvobozením vězněných apoštolů ze střeženého a zamčeného žaláře), se pokouší o nemožné: umlčet pravdu o Ježíši Nazaretském. Zakrýt své vlastní ruce, na nichž lpí Ježíšova krev; zastřít onu justiční frašku, jíž se na Kristu dopustili a následnou manipulaci s Pontiem Pilátem. Je však už příliš pozdě. Pravda o nespravedlivém procesu, o bezpráví na Ježíši Nazaretském, už vyvřela na povrch.

Ostatně, je v silách jakékoli vnější moci zakazovat svobodu smýšlení? Může někdo někomu přikazovat, co smí a nesmí říkat? Odpověď apoštolů je jasná: „Více je třeba poslouchat Boha, než lidi.“ Ano, žádní lidští bohové, byť se povýší sebevíc, byť si přivlastňují vládu nad kdečím a kdekým, nemají právo ani moc udusit Pravdu a překřičet Boha. Pravdu nelze umlčet, právo nelze spoutat do nespravedlivých paragrafů. Výsledek je vždycky stejný, potoky krve nevinných a děsivý strach mocných. Fiasko a pád těch, kteří hlásají svojí vládu, svoji pravdu a chtějí se povýšit nad Boha.

„Více je třeba poslouchat Boha, než lidi.“

Nebude možná bez zajímavosti podívat se na prvé čtení optikou dnešního evangelia. V něm pokračuje dialog Ježíše s Nikodémem a jeho slova jakoby odpovídala snaze Velerady umlčet apoštoly. Když Ježíš říká: „Kdo přichází shora, je nade všemi; kdo přichází z nebe, je nade všemi.“, mluví vlastně o sobě – což On není Božím Synem? A dále: „Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží; Bůh mu totiž dává Ducha v míře neomezené.“

Když apoštolové odpovídají na nátlak velerady: „Více je třeba poslouchat Boha, než lidi.“, obhajují tutéž skutečnost, o níž nepřímo mluví Ježíš v evangeliu. Totiž, že není možné umlčet Boha, který je nejvyšší autoritou a stejně tak nelze nemluvit o ztělesněné Pravdě – Ježíši Kristu.

Veleradě tato skutečnost uniká, ještě dlouho jim bude trvat, než pochopí a uznají pravdivost Gamalielových slov, že: „jsou-li tito lidi poslaní od Boha, není lidská síla, která by je mohla zničit.“

To bylo vpravdě prorocké slovo, a my mu budeme naslouchat už zítra.

Jiří Vojtěch Černý