Příroda sama objímá ukřižovaného Spasitele

V dávno zrušeném libockém hřbitůvku se zachoval jediný starý litinový kříž: zachoval se proto, že je stále více vrostlý do kmene stromu - a strom jej nevydá.

Obraz tohoto pozvolna mizejícího kříže lze chápat a meditovat z různých aspektů – třeba takto:

- skutečnost, že Kristus se svým křížem postupně mizí v hmotě dřeva – stvořené přírody - může symbolizovat skutečnost, že lidé - tvorové Boží - bohužel často zapomínají na Boha - svého Stvořitele i na nekonečnou oběť Jeho milovaného a láskyplného Syna, že se jim Kristus postupně ztrácí z očí i z mysli a že Jej (k vlastní škodě!) ve své pošetilé sebejistotě pro svůj život jakoby „nepotřebují“;

- když kdokoliv spatří tento zvláštní jev, snad si kříže všimne - a snad se nad tím aspoň na chvilku zamyslí i člověk, který by symbol Kristova umučení stojící někde u cesty bezmyšlenkovitě minul;

- ten litinový kříž se tam na odlehlém místě uchoval jen díky tomu, že strom - příroda jej uchránil před „sběrači kovů“,  že tedy sama stvořená příroda chrání Syna svého Tvůrce a skrývá Jej ve svém náručí;

- ten strom - součást Bohem stvořené přírody - ve skutečnosti zahanbuje nevšímavé, nevděčné a netečné a bohužel často i nepřátelské tvory tím, že Tvůrcova Ukřižovaného Syna vděčně objímá…

Pro www.Simeon.cz napsal Karel Voplakal

Foto: Jiří Horský