Proměna v životě křesťana
Iz 49,3-6
Jan 1,29-34
2. neděle v mezidobí
Ačkoliv jsme minulou neděli svátkem Křtu Páně ukončili dobu vánoční, přesto dnes ještě zůstáváme, spolu s Kristem, na břehu Jordánu. Tento Boží Syn už sestoupil do jeho vod spolu s ostatními hříšníky. A už také vystoupil, a sám nebeský Otec o něm vydal svým hlasem shůry svědectví, že je „jeho milovaným synem“. Nyní se k Božímu svědectví přidává i Kristův předchůdce Jan, když sděluje „Hle, beránek Boží. To je ten, o němž jsem řekl: Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve, než já.“
Evangelní úryvek začíná časovým údajem: „Na druhý den …“ A co se stalo prvého dne? Byl jím den Kristova křtu? Analogicky, prvého dne při stvoření dává Bůh povstat nebi a zemi. A odděluje světlo od tmy. Stejně tak prvý den Kristova křtu překlenuje Bůh propast mezi nebem a zemí, když sesílá z nebe na zem poselství o „svém - Božím synu, v němž má zalíbení“. Tím dává zazářit Kristovu světlu mezi hříšníky; tomuto „Světlu světa“; tomuto „Světlu pro národy, aby se v něm (Boží) spása rozšířila do končin země“. To byla citace Izaiášových slov z prvého čtení. Citace z tzv. „Písně o Božím služebníku“, o tom, který bude už navždy zářit uprostřed lidí a kterého „žádné temnoty nepohltí“. Sám Duch svatý, nespoutaný a neuchopitelný, dosvědčuje v podobě holubice pravost Ježíšova poslání. (Podle Izaiáše na „Božím služebníku rovněž spočine Duch Boží.“)
Nyní, „na druhý den“, se Jan Křtitel odvolává na Boží svědectví, a ukazuje na Ježíše, jako na „Beránka Božího, který snímá hříchy světa“. Tato slova, která jsou rovněž citací proroka Izaiáše, poukazují na toho, který má přijít na konci časů. Toho, který bude prostředníkem smíru mezi Bohem a člověkem. Těmto slovům Židé rozuměli, oni znali proroctví, která ohlašovala příchod „Božího vyvoleného“. Toho, o němž stařec Simeon pronesl, že je „Světlem k osvícení pohanů a slávě tvému izraelskému lidu.“ (Lk 2,32) Jan Křtitel tak svým svědectvím o Kristu naplňuje slova svého otce Zachariáše, která o něm, pod vlivem Ducha sv., pronesl při jeho narození. (Lk 1,76-79) Jan je po Kristově křtu prvým svědkem Kristova Božího synovství. „To je ten, o kterém jsem řekl: Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve, než já.“ V tomto Janově prohlášení nejde o kalendářní čas, o náš lidský chronos. (Vždyť podle našeho pojetí času byl dříve Jan - byl počat o šest měsíců dříve, než Ježíš.) Ono, „byl dříve, než já“, je výrazem Božího času „kairos“; toho času, na jehož počátku bylo Slovo – od věků u svého Otce, z něhož vyšlo. Ježíš je ve svém Otci od chvíle stvoření, on je počátkem. Snad toto chce Jan sdělit oním: „neboť byl dříve, než já …“
A dále, Jan své svědectví opírá o božího Ducha. „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ten, který mě poslal křtít vodou, (Jan je „poslaný od Boha“, viz prolog sv. Jana) mi řekl: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.“
O sestoupení Ducha v podobě holubice vydávají svědectví všichni evangelisté, avšak pouze u Jana je zdůrazněno, že „Duch zůstával na Ježíši“. To není nepodstatné. Vždyť přece: „Duch vane, kde chce, nedá se chytit …“- pouze u Ježíše je zdůrazněno jeho setrvávání – jinak řečeno: vše, co bude Ježíš učit, kázat, konat, bude činit v síle a moci Ducha svatého. Toho Ducha, skrze nějž byl počat a který v něm působil (až do chvíle, kdy na kříži svěřil svého ducha do rukou Otce). Duch svatý je hybnou silou, je mocí, v níž Ježíš koná všechny své skutky. A tohoto Ducha nám Ježíš předává – už od chvíle našeho křtu ve jménu Nejsv. Trojice. Ježíš se pro nás stává zdrojem Ducha. A my, otevřeme-li se jemu a necháme-li se jím vést, budeme jím naplněni. (Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije, kdo ve mně věří … z jeho nitra potečou proudy živé vody … to řekl o Duchu, jehož se mělo dostat těm, kdo v něho uvěřili …Jan 7,37-39) A nejenom naplněni, co víc, jím proměněni. A o neustálé proměně, o úsilí jednat v moci a síle Kristova Ducha, jde v životě křesťana především. Kéž by tedy i v nás, na nás, „zůstával“ Duch svatý.
Jiří Vojtěch Černý
