Říjnová duchovní obnova s P. Dmytrem Romanovským: Obdivovali jsme jeho charisma a obdivuhodnou laskavost
Dne 26. října tomu bylo přesně měsíc, co jsme se s vámi a s mnohými dalšími známými setkali v Hradci na zářijovém diecézním setkání. Jsme moc rádi, že se jubilejní setkání vydařilo. Měli jsme radost z biskupské mše svaté i z celého odpoledního programu ve Velkém sále Nového Adalbertina - zejména z besedy s Otcem Zbygniewem Czendlikem. Bylo fajn, že se tehdy sešlo tolik pozitivně naladěných lidí!
Před pár dny (ve čtvrtek 24. října) jsme se vrátili z duchovní obnovy v janskolázeňském Marianu. Bylo nás tam celkem osmnáct; z tohoto počtu však byli jen tři muži - a náš duchovní otec Dmytro Romanovský, který nás skvělým způsobem vedl; denně měl úžasné promluvy, sloužil mše svaté s homiliemi zaměřenými na aktuální mešní čtení a večer před večeří vedl modlitbu růžence; bylo to s ním opravdu moc pěkné. Jen škoda, že jsme si většinou nestihli zapsat vše, co nám přednášel (především o Duchu Svatém a jeho působení v Církvi i jednotlivě v duších věřících).
Jistě všichni znáte ten diecézní penzion Marianum v Janských Lázních - poblíž katolického kostela, ne moc daleko od kolonády - s tichou milou kaplí s eucharistií ve svatostánku ve třetím podlaží. Otec Dmytro se tam obětavě staral o naše "duchovno" - a dole v suterénní jídelně pan kuchař neméně obětavě pečoval o naše žaludky.
Moc se nám v Marianu líbilo, takže se ten třídenní pobyt asi všem zdál krátký; od pondělního oběda do snídaně ve čtvrtek to uběhlo jako sen.
Počasí - navzdory relativně pozdní roční době - bylo překvapivě velmi příznivé. Koncem měsíce října už obvykle nebývá příliš "vlídno", tak jako letos. Byla radost pozorovat ty okolní smíšené lesy s pestrobarevným listovím ozářené podzimním slunkem. A kdo šel spát později, mohl se těšit z měsíčního úplňku a ze spousty hvězd na noční obloze, které jinak v "světelném šumu" městského bydlení vidíváme jen málokdy.
Nás pár účastníků z pražské arcidiecéze cestovalo z Prahy - Černého mostu v pondělí v 8,30 a již v 11,25 jsme vystoupili přímo na kolonádě - tedy právě včas na oběd. I cestu nazpět do Prahy jsme ve čtvrtek dopoledne absolvovali v pohodě a za pěkného počasí přímým autobusem, i když poněkud jinou trasou - a krátce po poledni už jsme vystupovali na konečné stanici metra linky "B". I když bydlíme na opačném konci Prahy, doma jsme byli už před půl druhou. Žijeme sice na okraji Prahy, ale dětství jsem prožil v Polné - tedy v Královéhradecké diecézi.
Z duchovní obnovy si každý z nás odnáší hluboké zážitky z promluv otce Dmytra Romanovského i ze soukromých rozhovorů s ním; mnozí účastníci si u něj vykonali i svátost smíření. Obdivovali jsme jeho charisma i jeho neúnavnost, obdivuhodnou laskavost, pokoru, ale i smysl pro vtip. Jsme mu velmi zavázáni za skvělou pohodu, kterou všem vytvořil. Moc děkujeme!
Karel Voplakal
