Rozhovor s Veronikou Čepelkovou: „Práce se seniory je velkým obohacením“

Ve vysílání Proglasu vítám Veroniku Čepelkovou. Pracuje jako vedoucí Diecézního centra pro seniory v Hradci Králové a je autorkou knížky Stáří jako inspirace k aktivitě. A o aktivním stáří si budeme povídat i my v relaci Vítejte, senioři!

V úvodu našeho rozhovoru bych vás poprosila o definici pojmů aktivizace a animace seniorů. Liší se od sebe nějak?

Aktivizaci seniorů můžeme chápat jako proces, jehož prostřednictvím je starší člověk veden k aktivitě. Aktivizace pomáhá zlepšovat a udržovat psychické, pohybové a sociální dovednosti seniorů.

Animace seniorů z pohledu pastorace je pak ještě něco víc. Jedná se duchovní povzbuzení lidí seniorského věku.

Uvedené činnosti byly zahrnuty do programu LIMA (Lebensqualität im Alter), který vyvinulo Katolické vzdělávací centrum ve Vídni. Tento program, který je určen lidem starším 55 let, obsahuje čtyři základní složky nebo chcete-li techniky aktivizace a animace, k nimž patří trénink paměti, psychomotorický trénink, kompetenční trénink, ale také vyrovnání se s otázkami po smyslu života a životem obecně.

K čemu techniky aktivizace a animace seniorů slouží?

Trénink paměti podporuje kognitivní výkony. Je dobrým pomocníkem proti zapomínání. Díky tréninku paměti se senioři učí lépe koncentrovat, udržet pozornost a rychle zpracovávat informace. Trénování mozku může taky sehrát důležitou roli v prevenci proti demenci.

To, jak je důležité mít paměť v kondici, potvrzuje krátký příběh třiaosmdesátiletého Tomáše Špidlíka, který předstoupil před Svatého otce k pomazání s omluvou: „Svatý otče, nemohu pokleknout, bolí mne nohy.“ Svatý otec odpověděl: „Mě také již bolí nohy.“ A Tomáš Špidlík vtipně odvětil: „Svatý otče, jak jsme šťastni, že začínáme od nohou a ne od hlavy.“

Dále jsme zmínili psychomotorický trénink. Ten podporuje tělesnou aktivitu a jistotu v pohybu. Konkrétně se v něm procvičuje např. koordinace pohybu, reakce, síla nebo výdrž při pohybu.

Kompetenční trénink se zabývá životními situacemi, jako je bydlení, výživa, sociální vztahy či vyrovnání se s nemocí.

Otázky po smyslu života se týkají spirituálního života člověka. Zde již nejde tolik o aktivizaci jako spíše o animaci, která má za úkol pomoci staršímu člověku růst v duchovním životě a nalézt jeho právoplatné místo v rodinném i církevním společenství.

Pracujete i s takzvanými animátory seniorů. Můžeme si říci, kdo je animátor seniorů a co je náplní jeho práce?

Pojmem animátor seniorů je zpravidla označován člověk, který ve farnostech vede společenství seniorů. Latinské slovo anima znamená duše, a proto bychom mohli říci, že animovat znamená oduševňovat. Animátor je jakýsi „životabudič“ nebo lépe „budič“ duchovního života. Jeho náplní tedy není jen vedení společenství, ale i stimulace seniorů k aktivitě.

Je zájem mezi dobrovolníky o tento typ péče pro naše nejstarší? Co je přitahuje a zajímá na práci se seniory?

Naše centrum pracuje především s dobrovolníky a animátory z řad seniorů. Ti začali působit díky některým formačním programům či setkáním nebo díky povzbuzení ze strany kněží v několika farnostech naší diecéze. Někteří animátoři pracují se seniory ve společenstvích, jiní se věnují dalším činnostem. My jsme rádi za každého jednotlivce, který projeví zájem a přiloží ruku k dílu, pokud mu to zdravotní stav dovoluje. Je tu ovšem taky alternativa zapojit se prostřednictvím „aktivity ducha“, například modlitbou.

A co animátory seniorů k této činnosti táhne? Myslím, že je to zkrátka nadšení být druhým blíž, nenechat je o samotě, ale sdílet s nimi kus svého života.

Za sebe pak mohu říct, že práce se seniory je velkým obohacením. Každý člověk, ať už mladý nebo starší, potřebuje druhého člověka, aby se mohl obohatit jeho charismaty. Ačkoli jsou se stářím často viditelně spojeny aspekty křehkosti, zůstávají staří lidé pro dnešní společnost stále přínosem, když na uběhlé události hledí s větší moudrostí a zkušeností. Já svoje poslání chápu jako oboustranný dar – toužím být našim milým starším přátelům nápomocná a zároveň od nich i načerpat. Proto vnímám jako součást mého poslání inspirovat také všechny lidi dobré vůle – mladé i starší, aby se nebáli být si vzájemně nablízku.

Jak přijímají senioři tento typ aktivizace?

Obecně lze říci, že činnost animátorů seniorů ve farnostech senioři vítají. Někde se schází např. 10, jinde 20 či 30 seniorů. Pobýt se svými vrstevníky, pobavit se o radostech i starostech života je důležité pro každý věk. Navíc nezapomínejme na možnost duchoví formace, která je v tomto věku víc než důležitá a kterou jim animátor společenství zprostředkovává.

Samozřejmě ne všichni mají tu příležitost strávit čas se svými vrstevníky ve společenství. Proto je podstatné, aby ti senioři, kteří mají dostatek sil, navštěvovali své vrstevníky v domovech, domácnostech i v nemocnicích.

Pokud se podíváme na tuto činnost pohledem animátora – co je předpokladem pro to, aby se z dobrovolníka stal skutečně dobrý animátor – partner seniora?

Samozřejmě, že je nezbytné, aby zájemce o tuto činnost měl určité osobnostní předpoklady a potažmo prošel i určitou formací a získal cenné zkušenosti, ale k čemu by mu to všechno bylo, kdyby mu chyběl zápal nezištně pomáhat druhému, být mu oporou?

Jsou tyto aktivizační a animační programy dostupné pro všechny? Nejsou senioři ve větších městech ve výhodě? Dosáhnou na aktivity nejrůznějších center a středisek snadněji?

Máte pravdu, že senioři ve větších městech mají určitou výhodu, protože to k nám mají zkrátka blíž. Nicméně díky zmíněným animátorům seniorů se dostávají programy taky do menších měst a obcí. Na některé akce pak vyjíždíme do terénu, tedy možnost zúčastnit se duchovních programů, poutí a dalších akcí mají všichni, kdo o ně projeví zájem.

Pracujete se seniory dlouhodobě. Co je podle vašeho názoru největším problémem naší společnosti v péči o nejstarší generaci?

Jedním z největších problémů naší společnosti je vyčlenění seniorů z rodiny. Rodina je nejdůležitějším společenstvím, v němž starý člověk uplatňuje svoje poslání. Současná generace mladých je postavena před jeden zvlášť významný úkol: nedopustit, aby byl starší člověk vyhoštěn z rodiny nebo trpěn jako neužitečné břemeno. Senioři mají v rodině své nezastupitelné místo: svědčit o minulosti a učit mladou generaci moudrosti. Aby se mohla rodina stát „pravým a hlubokým společenstvím osob“ (jak ji nazývá apoštolská adhortace Jana Pavla II. Familiaris consortio 43), je zapotřebí, aby byly k vzájemné pomoci připraveny a ochotny všechny generace.

Když se zaměříme na činnost vašeho Diecézního centra, můžeme si nejprve říci, na jakých hodnotách stojí?

Naším mottem jsou slova papež Benedikta XVI., kterými nás ujišťuje, že „vítat seniory znamená vítat život.“ To znamená, že je pro nás důležité, abychom jim věnovali takovou pozornost, kterou si skutečně zaslouží.

Vy jste v roce 2005 stála u zrodu Diecézního centra pro seniory v Hradci Králové. Byli jste prvním centrem, které se hlásilo prvořadě k lidem seniorského věku. Čerpají od vás ostatní diecézní centra zkušenosti a znalosti?

V uplynulých letech jsme se se zástupci ostatních center, kteří se věnují pastorační práci se seniory, poměrně pravidelně scházeli a vyměňovali si zkušenosti a inspirovali se. Tato setkání byla obohacením pro nás pro všechny bez ohledu na to, zda naši práci prezentujeme pod tou či onou hlavičkou. Pokud se nám podaří v budoucnu zrealizovat další společné setkání, bude to jedině dobře.

Co naší nejstarší generaci v Diecézním centru nabízíte?

Důležitým úkolem našeho Diecézního centra pro seniory je pomáhat seniorům prohlubovat jejich křesťanskou víru. Proto nabízíme formační a vzdělávací programy jako například diecézní setkání seniorů, manželská setkání seniorů, akademie pro aktivní třetí věk, duchovní obnovy, modlitební a další setkání. Naším cílem je také podporovat mezigenerační vztahy prostřednictvím pobytů pro prarodiče s vnoučaty. K nabídce patří i duchovně-tematické cesty nebo provozování internetových stránek pro aktivní třetí věk www.simeon.cz.

Můžete zhodnotit, co seniory nejvíce baví a těší?

Snad na každé akci pozoruji, že nejvíce je těší společné sdílení. Osobní setkání a rozhovory jsou zkrátka nenahraditelné.

Co do vašeho osobního života přináší každodenní práce se seniory?

Protože svoji práci chápu jako poslání a dar, je to zejména povzbuzení ze společných setkání a inspirace k další aktivitě.

Rozhovor připravila Marcela Kopecká