Rytířský čin pod oblaky
Dne 20. prosince roku 1943 vzlétl poručík Charles Brown se svým bombardérem B 17 F z kimboltonského letiště v Anglii s úkolem bombardovat zbrojní závod na severu Německa.
Při náletu na cíl se svazek amerických bombardérů dostal do silné protiletecké palby. Tři ze čtyř motorů letadla přestaly fungovat a ostatní členové posádky byli těžce zraněni. Brownovi se přesto podařilo získat znovu kontrolu nad strojem a vydal se na cestu směrem Canal La Manche (the British Channel) a na základnu v Anglii. Bylo mu jasné, že jeho poškozený stroj se kdykoli může stát snadnou obětí pro svazky německých stíhačů, zvlášť když téměř všechny jeho palubní zbraně nefungují a jejich obsluha je poraněna.
Stíhací pilot Franz Stigel: „B-17 byl prostřílený jako řešeto. Zející dírou v trupu jsem viděl, jak členové posádky horečně bojují o život jednoho kamaráda. Všude samá krev... Copak jsem je mohl v takovéto situaci sestřelit?!“
Pilot bombardéru B 17 Brown: „Asi tak tři metry od konce našeho křídla byla nepřátelská stíhačka Messerschmitt Me 109. V tu chvíli jsem si pomyslel, že se mi snad pomátly smysly.“ Brown a jeho posádka počítali s „ranou z milosti“, ale stalo se něco zcela jiného. Německý stíhač si určitě musel být vědom, že tu cizí mašinu musí sestřelit, ale přesto to neudělal. Místo toho zůstal po boku bombardéru, aby jej chránil před protiletadlovou palbou až do té doby, než nakonec dosáhli Kanálu.
Poručík Stigler si pak už byl jistý, že se do Anglie dostanou. Ještě jim ve svém kokpitu zasalutoval, kývl na Browna a otočil svůj stroj zpět.
Brownův bombardér se bezpečně vrátil na základnu v Kimboltonu a zranění letci přežili.
Po mnoha letech začal Charles Brown pátrat po svém tehdejším zachránci - a skutečně jej našel v roce 1984. Stigler totiž mezitím emigroval do Kanady. Setkali se - a stali se dobrými přáteli.
Franz Stigler zemřel 21. března 2008. Shodou okolností v tomtéž roce zemřel i jeho někdejší protivník Charles Brown.
Lze říci, že tehdy nad Německem - pár dní před Vánocemi válečného roku 1943 - Stigler jakoby Brownovi „daroval“ dalších 65 let života… Člověk sotva může dát jinému člověku větší dar…
Poznámka: V jiné internetové verzi tohoto příběhu se píše, že německý stíhací letec Frfanz Stigler si byl vědom rizika, že za svůj soucit s bezmocným protivníkem půjde sám před polní soud, který rytířskost toho skutku určitě neuzná; naštěstí tehdy nebylo žalobce, nebylo tedy ani soudce…
Překlad Karel Voplakal
Text v němčině
Am 20.Dezember 1943 startet Lt. Charles Brown mit seinem B 17 F in Kimbolton (England) um eine Rűstungsfabrik im Norden Deutschlands zu bombardieren.
Bereits in Anflug auf das Ziel geriet der Amerikanische Bomber-Verband in starker Flak-Feuer . Drei von vier Motoren fielen aus, weitere Besatzunsmitglieder wurde schwerverletzt. Charles Brown gelang es trotzdem die Maschine wieder unter Kontrole zu bringen und machte sich auf der Weg Richtung Ârmelkanal und der Basis in England. Ihm war klar dass sein lädierter Bomber ein leichte Opfer fűr die deutschen Jägerstaffeln war, zumal fast alle Bordegeschűtze ausfallen waren, oder deren Bedienung verwundet.
Franz Stiegel: „Die B 17 war wie ein Sieb. Űberal Blut. Durch das klaffende Loch in dem Rumpf konnte ich sehen wie Besatzungsmitglieder fieberhaft um das Leben eines Kameraden kämpften. Wie kann ich so etwas abschiessen?“
B-17 Pilot Charles Brown: „Etwa drei Meter von unserer Flűgelspitze war ein feindlicher Jäger Messerschmitt Bf-109! Fűr einen Moment dachte ich, dass ich meinen Verstand verlier.. Brown und seine Besatzung rechneten mit dem „Gnadenschluss“, doch er tat es nicht. Ihm war bewusst dass er diese Maschine abschiessen műsste, doch er tat es nicht. Er blieb an der Seite des Bombers um ihn zu schűtzen gegen Flak bis dieser schliesslich den Ârmelkanal erreichte.“
Lt. Stigler war sich sicher dass sie es nach England schaffen . Er salutierte in seinem Cockpit, nickte Brown zu und drehte ab.
Der B 17 Bomber Brown erreichte sicher die Basis in Kimbolton und die verwundeten űberlebten.
Viele Jahre später machte sich Charles Brown auf die Suche nach seinem damaligen Retter und findete diesen 1984. Stigler war inzwischen nach Kanada ausgewandert. Sie treffen sich und werden zu guten Freunden. Franz Stiegler stirbt am 22. März 2008. Im gleichen Jahr stirbt auch űbrigens auch sein damaliger Gegner, Charles Brown.
Brown wurde also von Stigler an jenem Tag űber Deutschland wenige Tage vor Weihnachten 65 Jahre Lebens geschenkt. Es gibt wohl kein grősseres Geschenk von (oder fűr) einem Menschen.
