„Rytmické“ – mše svaté v Letohradě - Orlici s doprovodem kytar
V roce 1968 se zasloužila skupina mladých letohradské farnosti za podpory P. Františka Karla o uvedení zpěvů s doprovodem kytar při bohoslužbách a jako jedna z prvních v tehdejším Československu zahájila dne 7. července éru těchto mší. Na rozdíl od mnoha jiných farností, kde se též hraje při bohoslužbě na kytary a zpívá pouze sbor, v Letohradě na Orlici každou neděli při mši zpívají všichni přítomní. Tato tradice v různých nástrojových obměnách nebyla dodnes přerušena. Letos, v neděli 5. října při „kulatém“ výročí 46 roků od založení, zahraje při mši svaté kapela v původním složení z roku 1968.
S myšlenkou na provedení rytmických kytarových písní v Letohradě přišel tenkrát student Vladimír Zamazal za knězem P. Františkem Karlem. Překvapila jej jeho odpověď: „Před rokem, při oslavě 20. výročí kněžství, jsme tyto písně poslouchali ze záznamu z Německa a já jsem jimi byl nadšen. Byl jsem přesvědčen, že něco podobného by mělo být i u nás, alespoň v Praze. Ostatní kněze tento názor překvapil, neboť jsem byl znám jako zastánce chorálu. Ano, chorál má své nezastupitelné místo, ale naše mládež den co den poslouchá tyto rytmy a pokud těmto rytmům dáme slova ke chvále Boží, pak to pro mládež bude zcela přirozené. Církev tak pro ně nezůstane pouze sbírkou starých věcí, které by měly spíš patřit do muzea, ale stane se skutečnou součástí jejich života.“
Po udělení souhlasu kapitulní konsistoře v Hradci Králové vedoucí sboru Vladimír Zamazal a dalších sedm mladých lidí se učili první písně. Učili se je poslechem nahrávek z magnetofonových pásků a jejich opakováním. Zprvu to byly do češtiny přeložené černošské spirituály. Postupně se repertoár rozšiřoval překladem cizojazyčných textů i vlastní tvorbou. Za zmínku stojí práce Zdeňka Stráníka, který překládal texty písní z francouzštiny, Jan Václav Renč a Jan Vychytil složili na popud Vladimíra Zamazala ve velmi krátké době Vánoční mši, řadu písní složil i P. Karel. Nová píseň byla nejdříve secvičena v menším sboru a v okamžiku, kdy měla být uvedena při mši svaté, byly pro všechny lidi v kostele připraveny tištěné texty, které si každý doplňoval do svého zpěvníku v kroužkové vazbě. Lidé se postupně učili melodii a přidávali se ke zpěvu. Muzikanti stáli u postranního oltáře. Dodnes se v písních dodržuje střídání ženského a mužského sboru, které bylo na Orlici zavedeno s první mší svatou. Kapela byla později vybavena basovou kytarou a také bicí soupravou, která byla svěřena tehdy devítileté Bronislavě Kvapilové z Kunčic. Broňa doslova prožila nejdříve za bicími a později u klavíru 25 roků života a až do roku 1993 dojížděla ze svého bydliště hrát do kostela na Orlici.
Věhlas těchto kytarových mší se roznesl i do jiných farností, a tak neděli co neděli přijížděli lidé z různých koutů republiky. Další farnosti měly zájem o uspořádání koncertu nebo provedení kytarové mše v jejich kostelích, a tak skupina mladých velice často zajížděla zpívat a hrát i jinam. O tom, že Letohrad byl takovou Mekkou rytmických mší, svědčí článek, uveřejněný v celostátních novinách Lidová demokracie po setkání mládeže na Hoře Matky Boží v Králíkách dne 21. června 1969. Toho dne se tam sjeli nejen mladí s kytarami z téměř desítky měst, ale i mnoho dalších poutníků.
Rozhovor s P. Františkem Karlem, iniciátorem tohoto setkání, uveřejněný v novinách
Otázka: "Kdy a jak jste přišli na myšlenku rytmické hudby?"
Odpověď: "Vlastně to celé začalo u nás v Letohradě - tak před rokem. Mládež přišla s tou myšlenkou sama, písničky se líbily, soubor rostl, pak se o tom dozvěděli v okolí a rytmické skupiny se množily jak houby po dešti. A výsledek máte tady..."
Otázka: "A byl někdo proti?"
Odpověď: "Zpočátku varhaník. Dnes už si na naše písně celý kostel zvykl, zpívají s námi s chutí i nejstarší babičky."
Otázka: "Má účast v kytarových skupinách vliv na náboženský život mladých lidí?"
Odpověď: "Ty děti, které dříve šly do kostela jen proto, že to chtěli rodiče, teď jdou sami z přesvědčení. A už nejen kvůli té hudbě a zpívání. Kolik mladých lidí, kteří říkají, že nebyli od křtu v kostele, došlo tak daleko, že přistoupilo letos k prvnímu sv. přijímání. Teď zrovna například tři žáci z devítky. Smyslem rytmických písní tedy bylo a je to, co řekl kdysi Duke Ellington - chtít Boha chválit. Bubeník to neumí lépe, než svými bubny, Pozounista svým pozounem a my také chválíme Boha tak, jak umíme nejlépe - přirozeným a moderním zpěvem za doprovodu kytar.“
V roce 1971 státní úřady již začaly vyvíjet velký tlak na zrušení rytmických mší. Trnem v oku jim byl hlavně nebývalý zájem mládeže o církev. Po smrti P. Karla dosáhl stát svého, když zakázal kytary při bohoslužbách. I když nastalo období, kdy kytary v kostele nehrály, rytmické písně se u nás nikdy zpívat nepřestaly. Nejdříve za doprovodu harmonia, později klavíru a nakonec ho nahradily elektronické varhany, ke kterým po politickém uvolnění opět přibyly kytary. Udržení této tradice by nebylo možné bez podpory všech kněží, kteří po celou tuto dobu v letohradské farnosti působili. Ať již to byl P. Josef Tajchl, P. Petr Ducháček a dnes P. Václav Vacek, který se v začátcích aktivně zapojil sháněním nových písní. S generacemi se též obměňuje osazenstvo kapely, a tak dnes hraje již druhá a částečně třetí generace hudebníků.
Pro připomínku dob minulých zahraje v neděli 5. října 2014 při mši svaté v Letohradě na Orlici kapela v původním složení - tak, jak hrála při vzniku „rytmických“ v roce 1968. Jste-li příznivci kytarových mší, co nejsrdečněji Vás zveme na tuto událost. Mše sv. začíná v 10:15, kostel Nanebevzetí Panny Marie je na konci Letohradu směrem na Jablonné nad Orlicí. Informace jsou též na stránkách www.retro1968.webnode.cz nebo na facebooku: https://www.facebook.com/retro1968.webnode.cz.
