Šalom alechem - pokoj vám!
Sk 4,32-35
Jan 20,19-31
2. neděle velikonoční
Stěžejní postavou evangelia, naší víry, a v posledku celého našeho života, je bezesporu Kristus. A nejdůležitějším a stěžejním slovem dnešního evangelia, (a vlastně, také našeho života) je ono mnohovýznamové, všeobjímající slůvko: pokoj. (שׁלום) Šalom alechem – pokoj vám.
Proč ten úvod? Abychom lépe pochopili smysl a atmosféru onoho mimořádného dne, prvého v týdnu – prvého dne po židovské sobotě a předchozím ukřižováním Ježíše Krista, v němž mnozí současníci odhalili očekávaného Mesiáše. To je totiž den všech dní, den přelomový; den, kdy hrob s Ježíšovým tělem zůstal otevřený a prázdný.
„Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ zeptají se za rozbřesku andělé sedící v hrobě příchozích žen – a pak už je pěkně rušno. Nejprve římské stráže ve strachu z nesplněného rozkazu běží za veleradou; pak ženy plny radosti ze setkání se Vzkříšeným Kristem běží za apoštoly; zanedlouho běží Petr a Jan k hrobu, aby první stál zmatený nad skutečností prázdného hrobu, zatímco ten druhý, Jan, uviděl a uvěřil.
Zpráva o otevřeném hrobě a zmizení Ježíšova těla se roznese po celém Jeruzalémě. U mnohých vyvolá strach, nejistotu, rozpaky, zmatek. Dva z nejbližších Kristových učedníků se raději seberou a doslova utečou z Jeruzaléma kamsi do Emaus, a ostatní apoštolové, zmatení a vystrašení, se skrývají za zavřenými dveřmi. Oni, popravdě řečeno, mají důvod ke strachu. Vždyť co nevidět může přijít stráž a zatknout je, nejbližší Kristovi učedníky a údajné zloděje jeho těla. Jejich situace je nezáviděníhodná, ostatně slyšeli jsme: „Ze strachu před Židy měli dveře zavřeny…“
A tu se stane něco, co přesahuje všechny zkušenosti, všechno chápání, všechny nejsmělejší sny. „Ježíš stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Vzkříšený, naprosto skutečný, hmatatelný Kristus, přichází mezi své apoštoly. Žádné zamčené dveře, žádná uzavřená srdce mu nemohou zabránit, aby stanul uprostřed svých učedníků a aby nepronesl to kouzelné slovo, při kterém roztávají všechny strachy, nejistoty, napětí. Slovo, které je víc než pozdravem. Slovo útěchy. Slovo pokoje. Klidu. Míru. Slovo smíření, odpuštění. Slovo přání všeho dobrého. POKOJ VÁM! V srdcích i myslích apoštolů vládne nepokoj a strach, obavy a nejistota. A právě pro tuto chvíli uprostřed nich stane sám Ježíš Kristus. A říká: „Pokoj vám!“ To je víc, než jenom pozdrav, to je přímo požehnání. Tím, že Ježíš dává svým učedníků POKOJ, dává jim největší možné bohatství. Co vůbec znamená ono: POKOJ VÁM? To je víc, než jenom pozdrav, ono hebrejské SHALOM je přání všeho dobrého, je samým požehnáním, přáním vnitřního pokoje. Pokoje, který osvobozuje ze všeho toho chaosu, zmatku a nepokoje, který je, tak hojně nejen kolem nás, ale i v nás samotných.
Tento Ježíšův pozdrav, jeho přání pokoje, přesahuje zdi jeruzalémského Večeřadla, přesahuje srdce samotných apoštolů. POKOJ Ukřižovaného a Vzkříšeného Krista zasahuje svou léčivou silou celý náš svět. Nabízí se nám do všech našich dnů, slunných i pošmourných, radostných i tragických. Je určen každému člověku bez výjimky, bez rozdílu. POKOJ VÁM zní od onoho velikonočního dne po všechny časy. Kristus přináší pokoj za zavřené dveře prvních učedníků - a může jej přinést i za zavřená srdce dnešních současníků. Budeme-li vnímaví, můžeme to ocenit: co chybí dnešnímu člověku a světu nejvíc? POKOJ! Všechno násilí, všechna zášť a nenávist, závist a přetvářka! Což to není fatální nedostatek pokoje? (My toužíme po pokoji a hledáme ho, kde se dá. Jen se mi zdá, že ho hledáme úplně jinde, než tam, kde jej lze nalézt. Pokoj totiž najdeme jen v lásce, v úctě k životu a k druhým lidem a také, ve víře.) A v KRISTU - což neříká sám o sobě: „Já jsem pokoj“, a také: „svůj pokoj vám dávám, ten pokoj, který svět nemůže dát, vám dávám!“
Dar pokoje je Velikonočním darem. Je darem Vzkříšeného Krista. Je výronem velikonoční radosti. Sv. Jan v evangeliu píše, jakou reakci Kristovo pozdravení vyvolalo: „Učedníci se zaradovali.“ Pokoj totiž, to je jeden z jeho zásadních atributů, přináší radost. Kristus, tak náhle a nečekaně stojící uprostřed nich, byl pro apoštoly zdrojem radosti: - je opravdu Syn Boží a nezemřel, ale stojí zde uprostřed nás! A nejen to! On jim nadto předává sám sebe v Duchu svatém: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Kristus nejenže sám této hrstičce malověrných velkoryse odpouští jejich malověrnost, jejich selhání v okamžicích jeho zatčení a ukřižování. On jim nadto předává Božské pověření odpouštět také druhým. Být Jeho spolupracovníky. Být prostředníky Jeho milosti. To je něco úžasného, neslýchaného. Bude trvat ještě dalších 40 dní, kdy se apoštolové budou v blízkosti Ježíše učit jak s těmito dary zacházet. A po Nanebevstoupení přijdou závěrečné desetidenní exercicie, a o Letnicích zpečetí sám Duch svatý tento dar: odpouštět hříchy, uzdravovat, kázat a křtít - a to všechny národy na celém světě až do skonání věků. Protože církev je apoštolská a tato moc, kterou předal Kristus apoštolům po svém Zmrtvýchvstání, je bez přerušení předávána prostřednictvím nástupců apoštolů – biskupů a kněží. A oni, tito lidé slabí a nedokonalí, dále rozdávají pokoj a odpouštějí hříchy. Nedělají to sami ze sebe, ale mocí Kristovou, kterou dostali onoho Velikonočního večera první apoštolové. A která se v církvi stále předává.
I mezi námi, už za chvíli, po PROMĚŇOVÁNÍ, stane Kristus. A jakoby i nám řekne to své: „POKOJ VÁM“. Přijměte jej s radostí a pak si odneste kousek toho pokoje a velikonoční radosti také do svých domovů. Ale nenechávejte si jej jenom pro sebe. Rozdávejte ten Kristův pokoj také těm, kteří jsou kolem vás. Buďte lidmi pokoje – tak nejlépe naplníte Kristův odkaz. Šiřte kolem sebe klid, harmonii, pokoj. Nepokoje, svárů, hádek a konfliktů je na tomto světě víc, než dost. To proto, že odmítl Krista – lásku. Staňte se, prosím, šiřiteli pokoje. To je autentické poslání křesťanů. Být šiřiteli pokoje, smíření - a po vzoru prvních křesťanů ze Skutků apoštolů, být také jednoho srdce a jedné duše. Není to snadné, ale lze to. Proč se o to už konečně nepokusit? Pokoj vám!
Jiří Vojtěch Černý
