Senioři královéhradecké diecéze prožili svoji hlavní akci již poosmnácté
Letošní už 18. diecézní setkání seniorů předznamenal Týden modliteb za seniory a nemocné. Samotná tradiční akce přivedla do Nového Adalbertina více než dvě stovky účastníků. Hlavním celebrantem mše svaté v kostele Nanebevzetí Panny Marie byl kardinál Dominik Duka, který byl před lety patronem pastorace seniorů v královéhradecké diecézi. Ve své homilii se vrátil k příběhu proroka Abraháma, praotce víry.
„Rodina je jediné místo, kde jsme se cítili šťastní, bezpeční a mohli jsme důvěřovat. V současné době jsme svědky toho, že rodina je považována za relikt minulosti. My ale žijeme v sledu generací. Naše dětství nebylo vždy snadné, mnohdy jsme poznali, že můžeme přijít o všechno, ale nepřišli jsme o otce, nepřišli jsme o matku. To byla i zkušenost zde zmíněného Abraháma. Jestli měl nějakou starost, byla totouha mít, navzdory vysokému věku, vlastní dítě. To, myslím, je skutečnost, kterou bychom my starší měli předat mladším generacím. Ukázat, že lidský život nemůže být postaven jen na úspěchu. Na jistotách, které jistotami nejsou. Na hodnotách, které nejsou hodnotami. Abrahám nám ukazuje skutečnou podstatu života těch, kdo uvěřili. I Abrahám se musel ptát, když ho navštívili Boží poslové, zdá se mu to, je to halucinace?“
V další části homilie připomněl kardinál Duka význam rodiny na příkladu T. G. Masaryka. „Byl to člověk, který měl svou rodinu nesmírně rád, i když jeho slovenský otec Jozef byl negramotný kočí. Psát ho naučil až syn Tomáš. Maminka Terezie byla moravská Němka, mluvila lépe německy než česky. Rodina byla ale jeho útěchou a útočištěm. Ač byl z velmi chudých podmínek, to mu nikdy nepřišlo, aby se za své rodiče styděl.“
Opravdová duchovní obnova je v síle víry a důvěry, zaznělo v závěru. „Celá moje dlouhá životní zkušenost mně ukázala, že kde není víra a důvěra v Boha, není důvěra v druhého, ani v sebe sama. Ve své schopnosti, v nadání, které má každý. Nemusíme být Einsteinem, ale máme nadání být skutečným člověkem, být oporou pro druhé. Jít Ježíšovou cestou znamená být služebníkem. Následovat víru Abraháma je cesta, která nás upevňuje a dodává čest. Budeme-li stavět na cti, nikoliv na úspěchu a bohatství, budeme šťastnou společností,“ uzavřel promluvu k seniorům kardinál Dominik Duka.
Dopoledním hostem setkání byl P. Zbigniewem Czendlikem. Rodák z polských Beskyd, čerstvý šedesátník, působí v královéhradecké diecézi od července 1992. Začínal jako kaplan v Náchodě, což připomnělo milé setkání s bývalou hospodyní na tamní faře paní Jiřinkou. Životní motto otce Zbigniewa odkazuje k polskému básníkovi, katolickému knězi Janu JakuboviTwardowskému: „Spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí.“
Když Zbigniew Czendlik přešel v září 1993 do Lanškrouna, pustil se do náročné opravy značně zchátralého kostela sv. Václava. Hotovo bylo v roce 1997. To už se mu hlavou honily úvahy o smysluplném využití fary v Žichlínku, kde byl administrátorem excurrendo. Vroce 2005 zahájil provoz Rodinný dětský domov v Žichlínku, určený pro dvě pěstounské rodiny.
Na dveřích doma v Lanškrouně má napsáno NEFŇUKAT. Na jeho faře je zakázáno stěžovat si a naříkat. On sám je oblíbený právě pro svou věčně dobrou náladu a pocit radosti, který vyzařuje. „Život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas vysvětlováním. Neumím objasnit, proč věřím v Pána Boha, a vlastně o tom i nerad diskutuji. Přijímám to možná až infantilně jako fakt, jako něco docela jednoduchého, a nad různými filozofickými debatami o víře se usmívám. Minimum očekávání znamená minimum zklamání. Já nic moc neočekávám, proto nebývám zklamán. Proč bych se rozčiloval nad politikou? Když nevkládám naději do druhých lidí, nemůžu být pak rozčarován tím, že nesplnili moje naděje. Ti, co se uchylují k víře v naději, že se jim bude najednou jen dařit, se mýlí. Víra nedává záruku lepšího života, je to jen cesta k němu.
Italský spisovatel Luciano DeCrescenzo kdysi řekl: “Lidé jsou andělé s jedním křídlem - potřebují se obejmout, aby mohli vzlétnout. A já bych všem přál, aby vedle sebe měli svého anděla, aby se necítili opuštěni. Není těžké být sám. Je mi dobře samému se sebou. Těžké je být opuštěn! To je největší bolest. Starejme se vzájemně jedni o druhé. Buďme si anděly,“ rozloučil se P. Zbigniew Czendlikse seniory.
Ve zcela jiném duchu se nesla odpolední beseda s Viktorií Mertovou, známou z televizního pořadu Na lovu. Seniory zajímala nejen její účast v oblíbené soutěži, ale dozvěděli se také mnohé ze života populární Belladonny, která vyučuje amerikanistiku na Univerzitě Karlově. Jejími rodiči jsou zpěvačka Zora Jandová a hudební skladatel Zdeněk Merta. Vrátili jsme se tak vlastně k tématu rodiny z dopolední mše svaté.„Nikdy jsem nebyla nešťastná z toho, že mám slavné rodiče, ale zároveň jsem nikdy netoužila po pozornosti. Nikdy jsem slávu nevyhledávala. Není to pro mě téma. S rodiči máme velmi dobré vztahy a jsme pevná rodinná jednotka. Těžko se mi představuje, jaké by to bylo, kdyby moji rodiče slavní nebyli, protože jsem to nikdy nezažila. Mám takové rodiče, jaké mám, a jsem tak spokojená.“
Tečku za 18. diecézním setkáním seniorů udělal benefiční koncert Věry Martinové. Výtěžek koncertu přispěje k pastoraci seniorů v diecézi.
Eva Zálešáková
Foto: Jiří Bittner
Video: Pozdrav kardinála Dominika Duky seniorům:
