Senioři, nebojte se očkování!
Asi každý z nás stál trochu nerozhodně před hamletovskou otázkou ("být , či nebýt?"): dát se očkovat proti koronaviru, nebo se od toho raději distancovat - až jak se to osvědčí u těch ostatních? A co když to bude mít nějaké vedlejší škodlivé účinky, anebo co když to na všechny ty zmutované viry třeba stejně nebude účinkovat? A i kdyby nás to ochránilo - na jak dlouhou dobu budeme pak vlastně imunní?
Na druhé straně - nedat se očkovat, to by přece znamenalo jen pasivně čekat, kdy nás ten Covid nakonec stejně dostane... Známé přísloví praví, že "tonoucí se i stébla chytá" - a to očkování přece jen poskytuje nesrovnatelně větší záruku než nějaká ta větvička plovoucí na vodní hladině tonoucímu neplavci. Nakonec jsme se rozhodli té možnosti využít - a před týdnem jsme už byli podruhé přeočkováni. Zatím se bohužel mnozí lidé starší osmdesáti let tohoto očkování stále ještě bojí, anebo to z nějakých podivných důvodů odmítají a nepřesvědčí je snad ani to, že církevní i státní autority se očkovat dávají.
Nebylo snadné se zaregistrovat - snažilo se nás o to tehdy v onen lednový pátek, hned poté, co byla registrace oficiálně zahájena - asi příliš mnoho najednou. Počítače byly zahlceny, kapacita vakcinačních center byla záhy vyčerpána, takže když jsme konečně po několika hodinách snažení absolvovali všechny povinné etapy registrace, výsledek byl, že nám hlásili, abychom to zkusili znovu za několik dní, nyní že už kapacity nejsou (pravděpodobně došla zásoba vakcíny). Byli jsme zklamáni, ale přesto jsme to odpoledne zkoušeli znovu - a kupodivu jsme měli štěstí: naše registrace byla tentokrát úspěšná a možný termín nám nabídli hned na další den - na sobotu v podvečerních hodinách. V očkovacím centru motolské nemocnice nás zprvu nemile překvapilo, že tam bylo mnoho lidí, takže jsme si řekli, že budeme asi hodně dlouho čekat - ale dopadlo to lépe, než jsme očekávali: většina těch lidí byla už totiž po očkování a jen tam zůstávali tu povinnou půlhodinku po injekci, aby si byli jisti, že jim nic není a že cestu domů zvládnou. Přišli jsme na řadu za pár minut a vpich injekční jehly jsme sotva pocítili. Po očkování nás upozornili, abychom den - raději dva nekonali těžkou práci a v případě jakýchkoliv obtíží vyhledali lékaře, avšak nějaké zdravotní komplikace se údajně přihodí sotva jedné desetině procenta očkovaných - tedy jednomu z tisíce. Plné imunity proti Covid-nákaze se však dosáhne až za dva - či spíš za tři týdny po přeočkování druhou dávkou vakcíny, takže do té doby musíme být ještě velmi opatrní. Žádnou reakci na vakcínu jsme neměli - a tak po těchto našich čerstvých zkušenostech bych chtěl všem dříve narozeným vakcinaci doporučit - hlavně pro tu naději hraničící s jistotou, že jsme udělali vše pro získáni vlastní imunity, ale i pro dobré svědomí, že jste udělali vše, co je v našich možnostech, aby se pandemie přestala šířit, že jsme jí získáním vlastní odolnosti položili do cesty aspoň určitou překážku.
Karel Voplakal
