Senioři putovali do Říma a na další zajímavá místa Itálie s biskupem Prokopem Brožem

Vrátili jsme se právě z národní pouti do Říma, prodloužené dále na jih Itálie. Jako poutníci naděje jsme nadšeně zahájili naši cestu 26. března, na jednotlivých stanovištích posbírali přihlášené účastníky, projeli šťastně dopolední dopravní špičkou kolem Prahy a plni očekávání a důvěry večer dorazili podle plánu do Trenta.
Cestovní kancelář Avetour zajistila a řešila s Diecézním centrem pro seniory Hradec Králové, s koordinátorkou Veronikou Čepelkovou, praktické organizační záležitosti, putovali jsme bez nočních přejezdů. Velké poděkování patří našemu duchovnímu průvodci otci biskupovi Prokopu Brožovi. Pouti se účastnil také otec Krysztof Klat z Holešova. Páni řidiči zvládali s přehledem a dobrou náladou přes 4 tisíce km cesty.
Z Trenta jsme zamířili nejprve do umbrijské Cascie, do baziliky svaté Rity. Svaté Ritě, patronce "nemožných záležitostí", jsme svěřili při mši svaté své "nemožnosti" a divokou hornatou krajinou, s typickými hluboko zaříznutými údolími, jsme se po klikatých úzkých silničkách vrátili na dálnici a večer plni vděčnosti dorazili do Říma.
Tři dny české národní pouti tady byly naplněny bohatým společným programem pro asi 2000 oficiálně přihlášených poutníků. Byla to opravdu velká radost, obrovské společenství lidí toužících jít společně dál ve víře, najít s Boží pomocí svou cestu, obdarování, posílit naději, lásku a vyprosit si sílu. Byla tu také radost z nečekaných setkání s přáteli z Čech. To všechno bylo umocněno vnímáním té krásy vytvořené lidmi, celými generacemi umělců k poctě Boha, a především jsme si také připomínali životní osudy hlasatelů evangelia, apoštolů, jejich pokračovatelů, mučedníků, dlouhého zástupu svatých (známých i neznámých), všech těch, kteří žijí svou víru i dnes. Nezapomenutelných míst je tu hodně. Jedním z nich je i komplex s kaplí "Svatého Pavla u Třech fontán" - zde byl vězněn a sťat svatý Pavel. Svou historií, klidem, duchovní atmosférou zve ke ztišení, modlitbě, rozjímání.
Z Říma jsme pokračovali na jih do Pietrelciny, poznali chudobu místa, kde se narodil a působil otec Pio. Z Pietrelciny jsme se přesunuli do Bari za svatým Mikulášem z Myry, kde v kryptě s jeho ostatky překvapivě pro jiné věřící zněla čeština, stejně tak jako v kapli vytesané hluboko ve skále v Monte Saint' Angelo a v kryptě u sv. P. Pia v San Giovanni Rotondo.
Mým velkým přáním bylo poznat místa působení otce Pia. Poprvé jsem o něm slyšela v 60. letech od své babičky, to ještě žil, zprávy o něm pronikly už tenkrát za "železnou oponu". Později jsem se dozvídala víc. A víc a víc si uvědomuji pravdivost jeho života, jak je jeho láska spojená s utrpením, to, že se vydával v každodenním životě Bohu, celý život pomáhal potřebným, čerpal sílu z osobního vztahu k Bohu, z eucharistie, z modlitby…
Naše pouť pokračovala do městečka Manopello, do baziliky, kde je uctívána „Svatá tvář“ připomínající Veroničinu roušku. Na dlouhé zpáteční cestě (nejprve podél Jaderského moře a pak opět do Trenta a dál domů) naše autobusové společenství různých generací povzbudil otec biskup Prokop krátkou úvahou o víře, naději a lásce.
Tato specifická národní pouť do Říma 2025 pro nás 3. dubna končí a zároveň je to začátek něčeho nového. Chtějme jít dál, věřit, mít naději, lásku. Díky Bohu za ochranu, za šťastný návrat, všem organizátorům a průvodcům, účastníkům za to, jak pouť probíhala.
Marie Vermachová
Pusťte si videopozdrav biskupa Prokpa Brože z národní pouti v Římě: