Seniorské postavy Starého zákona: David

Zástupce "seniorů" z doby královské

Knihy Královské, které zahrnují zprávy o dějinách Izraele, se vyznačují stejnými teologickými tématy a stejným slovníkem jako texty od knihy Jozue až po knihy Samuelovy. Proto je třeba pokládat tyto knihy spolu s Královskými za jednotné literární dílo. Knihy Královské jsou anonymním dílem. Autor, resp. redaktor, který žil pravděpodobně v době exilu (586-539 před Kristem)[1] a pocházel zřejmě z kněžských kruhů, se v knize soustřeďuje výlučně na náboženskou stránku – tj. jeruzalémský chrám, jeho vybavení a kult, deuteronomickou reformu a její úsilí o čistý monoteismus. Zprávy o jednotlivých králích mají následující schéma: synchronizace s druhým královstvím, králův věk na začátku vlády, délka jeho vlády, jméno jeho matky, náboženské zhodnocení jeho vlády, odkaz na prameny, smrt a pohřeb krále a jméno jeho nástupce.[2]

David

Tématiku pohledu na stáří v době královské můžeme exemplárně sledovat v příběhu krále Davida. Úvod ke knihám Královským mluví o Davidově sešlém fyzickém stavu způsobeném stářím. Důvodem je patrně zdůraznění potřeby nalézt vhodného králova nástupce. Ztráta životních sil krále znamenala přímou hrozbu pro lid – podle starověkých názorů byl na králi závislý osud lidu, jemuž vládl, plodivost půdy a celkový blahobyt.[3] Starý David zřejmě trpěl poruchami krevního oběhu[4] – ani pod pokrývkami se nemohl zahřát (srov. 1 Král 1,1).

Podobně jako Izák i David je ve slabosti svého stáří postaven před spiknutí a lži. Přestože je zneužito jeho omezenosti stáří, přestože má problémy sám se sebou, dokáže se ještě rozhodnout, dávat příkazy a zajistit korunovaci svého syna Šalamouna. Příběh Davidův, jenž je tak úzce spjat se stářím, je znakem toho, že starý člověk je milý Bohu, i když jej okolí považuje za téměř bezcenného. Starý člověk po vzoru krále Davida má sice starosti o svoji budoucnost, ale neshromažďuje pro ni svůj majetek. Spíše se stará o budoucnost svých dětí. Ještě stále má možnost vyjádřit svůj názor, který ušetří budoucí generace zlých věcí.

Veronika Čepelková