Setkat se s Pánem rozumem i srdcem

Jan 14,7-14

Sobota 4. velikon. týdne

Slavíme mariánský měsíc, měsíc, který je v církvi tradičně zasvěcen Matce Boží a Matce církve, a rovněž v době, kdy se církev více modlí za nová kněžská a řeholní povolání.

Kněz je, nebo měl by být, tím, který - použiji-li slov dnešního evangelia: zná Otce. Nejenom, že vystudoval teologii, což je nauka o Bohu, ale On zná Otce, protože s ním žije, rozmlouvá. Má také od církve pověření Boha hlásat, o Bohu učit a s Bohem žít. Nicméně. Znají kněží, známe my, věřící, Otce? A známe Syna? Kdybych měl na tuto otázku odpovědět sám za sebe, budu v rozpacích. Celá desetiletí se snažím Boha Otce a Syna poznat, a pokouším se toto své poznání předávat dál. Nemohu však v žádném případě tvrdit, že jsem už dospěl k dokonalému poznání Boha Otce a Syna. Na jedné straně vím, že dokonalé poznání není ani na zemi možné, že bude až jednou v nebi; na druhé straně však vím, že nedělám vše pro to, abych jej mohl v pozemsky omezené míře poznat. Přesto se však, alespoň tomu věřím, o to snažím. Prodírám se houštinou svých nejistot a otázek, a jen tu a tam se raduji z čistého záblesku poznání. Nedostatečnost, omezenost, lidského poznání mne ale nezneklidňuje. To je dané naší lidskou nedokonalostí. Zneklidňovalo by mne však, kdybych se přestal o poznání Boha a jeho vůle v mém životě, snažit; kdybych přestal usilovat o spojení se s Bohem v modlitbě. To by byla moje lidská i kněžská tragedie. A totéž platí o všech kněžích a potažmo, o všech křesťanech. Nezáleží na míře a hloubce poznání Boha, nezáleží na tom, kolik knih a učených pojednání jsme o Bohu přečetli. Záleží jen na jediném. Abychom se snažili s Bohem žít, aby kriteriem našeho života byl život podle evangelia. A to je možné a dostupné každému, prostému i učenému, knězi i laikovi.

Základní cestou a způsobem, jak poznávat Otce a Syna a žít podle tohoto poznání, je četba Písma svatého a rozjímání nad slovy a činy Kristovými. Tímto způsobem lze mnoho poznat. Nejde však o teologické zkoumání a rozumování. Jde o to, abychom se rozumem i srdcem setkali se svým Pánem, dobrým a laskavým, s jeho milosrdenstvím a moudrostí. A to se pak nutně musí odrážet v našem životě a v našich činech. Proto platí, že hlubší poznání Otce i Syna vede k našemu osobnímu zdokonalování, že poznání není jen věcí rozumu, ale především věcí citu a vůle. Neříká snad Kristus v dnešním evangeliu: „Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já“ a také: „O cokoli budete prosit ve jménu mém, já to udělám…“?

Prosme tedy o prohloubení naší víry, našeho křesťanského života, a prosme také za ty, kteří zasvětili svůj život službě Bohu a bližním a nezapomeňme prosit také o nový kněžský dorost.

Jiří Vojtěch Černý