Staňme se lepšími

1 Jan 2,18-21

Jan 1,1-18

31. prosince - 7. den v oktávu Narození Páně

Apoštol Jan se v prvém čtení jakoby vrací po proudu času. Nejprve říká: „POSLEDNÍ hodina je tu!“ aby vzápětí na začátku evangelia napsal: „Na POČÁTKU bylo Slovo…“

Zajímavé: na konci roku se nám v liturgických čteních, navíc od stejného autora, objevuje začátek i konec, stvoření i zánik. Jakoby sv. Jan opisoval časovou kružnici, v níž poslední bod je zároveň prvním, a první posledním. Lidský život je také takovým koloběhem, (nežijeme v časové přímce) je uzavřeným kruhem, ve kterém poslední střídá první. Poslední vteřina v lůně matky je zároveň první v pozemském životě a s posledním výdechem na tomto světě, již vstupujeme do věčnosti. Teprve tam přestává platit čas, čas, který je nám v našem životě mnohdy nemilosrdnou metlou. Říkáme „čas jsou peníze“ a je to pravda. Říkáme „nemám čas“ a je to lež, protože čas máme, ale nechceme si ho pro druhé udělat.

ČAS je hodnota, kterou nám dává Bůh. Prožíváme jej mezi svým narozením a smrtí a rozhodujeme v něm o své VĚČNOSTI. Proč nám Bůh dává tento velký dar? Proto, abychom jej užívali jen pro sebe? Jako všechny ostatní hodnoty, ani čas nám nedává Bůh jen pro nás samé, pro náš osobní prospěch, ale k oslavě Boha Tvůrce; k přeměně sebe samých v lepšího člověka a k vytváření lepšího světa. Tímto způsobem se můžeme připravovat na věčnost, pro kterou nás Bůh stvořil.

Avšak, dosti moralizování. Nechci vás v tento poslední den v roce strašit, spíše chci vaši pozornost upnout k věcem podstatným.

Bývá totiž zvykem na konci roku bilancovat a netýká se to jen materiální sféry. Můžeme sice vypočítávat % z úroků, výši obratu, ale naše bilance může být i duchovní. Dokonce, řekl bych, ta je potřebnější. Protože hodnoty duchovní nás přesahují a doprovázejí nás až na věčnost, kam za námi naše domy, kreditky a auťáky nemohou. Bilancujme tedy to, co má v očích Božích skutečnou cenu. Tím je především naše láska k druhým, naše vstřícnost a pozornost k potřebám těch, kteří jsou okolo nás. Naše dobré skutky, zkrátka naše schopnost mít rád. To jediné je pro naši budoucí věčnost důležité a podstatné.

Nestačí však před Boží tváří dělat jen bilanci.

Je zapotřebí také děkovat.

Poděkujme za všechno, co jsme od Boha v tomto roce dostali, za Jeho pomoc a ochranu, i když se nám někdy zdá, jakoby na nás Bůh zapomněl, ale On na nás nikdy nezapomene. Poděkujme za to, co se nám v tomto roce podařilo udělat dobrého. A také poprosme za odpuštění všech svých poklesků, všech nevěrností, všech nevděčností, nelásky vůči Bohu a bližnímu. Všech svých selhání, svého sobectví, své sebelásky.

A do toho nového roku 2021 vstupme skutečně jako křesťané.

Snažme se o to, aby v tom novém roce nebyla nová jen ta poslední číslice, která změní letopočet, ale abychom také nově a lépe prožívali další dny svého pozemského putování zde na zemi, abychom se stávali trochu lepšími, ušlechtilejšími, ochotnějšími; radostnějšími, lidštějšími a důslednějšími křesťany. Slovy sv. Pavla: „Odložme starého člověka a staňme se novým!“

Přeji požehnaný nový rok vám všem!

Jiří Vojtěch Černý