Stojí to za to

Sk 7,51-8,1

Úterý 3. velikonočního týdne

Ve Skutcích apoštolů jsme dnes slyšeli o procesu s jáhnem Štěpánem a jeho umučení. Je to příběh známý, čteme jej nejen na svátek sv. Štěpána, a tak nám, jako u všech „oposlouchaných textů“ hrozí, že jej jaksi „přeslechneme“.

Přiznávám, že mne fascinuje Štěpánova odvaha nazývat věci pravými jmény, nebrat si servítky, padni komu padni. Soudnímu tribunálu, který se schází za jediným účelem: Štěpána falešně obvinit a odsoudit – a Štěpán si toho je velmi dobře vědom – tak tedy právě této suitě nespravedlivých a zaujatých soudců, vmete do tváře silná slova jejich vlastního obvinění: „Vy tvrdošíjní s neobřezaným srdcem a neobřezanýma ušima!“ - to musí být z jejich pohledu nehorázné nařčení a nesmírná drzost. A nejen to, Štepán pokračuje: „Vy vždycky odporujete Duchu svatému, stejně jako vaši otcové, kteří pronásledovali a zabíjeli proroky, kteří ohlašovali příchod Mesiáše, Spravedlivého – stejně jako jej já ohlašuji, že už přišel v osobě Ježíše z Nazareta!“ Kdyby Štěpán „ustál“ nespravedlivý a zinscenovaný proces, pak těmito slovy si už dopředu podepsal rozsudek smrti. Vždyť nepokrytě napadl, dnes bychom řekli, politiku a politikaření samé Velerady. A Velerada také na jeho slova „náležitě“ reaguje: „Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu.“ (Jak by ne, vždyť jasnější zrcadlo, odrážející všechnu jejich faleš, jim ani nemohl nastavit.) A aby toho nebylo málo - zpečetěním rozsudku smrti jsou pak Štěpánova vizionářská slova: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“

Není divu, při jejich alergii na samotné jméno Ježíšovo, že křičí, zacpávají si uši a zuřivě se na něho vrhají. To je učebnicová ukázka bezmoci mocných: snaha překřičet nepříjemná slova pravdy, zacpávat si uši = nechtít slyšet a vybíjet si vztek pomocí násilí…

Příběh pokračuje, z hlediska tehdejšího práva, k tragickému závěru – Štěpána vyvedou za město, aby jej ukamenovali. A ještě pod palbou kamenů vydá Štěpán nepřekonatelné svědectví Kristu – to když jim, podobně jako On – odpouští! „Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích!“

Jakoby nám sv. Lukáš chtěl touto podobností Štěpána s Ježíšem připomenout, že být křesťanem, znamená podobat se ve všem Kristu. Ve všem, tedy nejen v obdarování milostí a mocí: „Štěpán, stejně jako Ježíš konal mezi lidem veliké divy a znamení“, ale také, či ještě lépe: v utrpení a oběti. On se totiž kříž objeví vždycky tam, kde jde o svědectví pravdě. Kříž je tam, kde člověk jedná v souladu se svou vnitřní i vnější pravdou, je tam, kde člověk říká, co si myslí a kde jedná podle svého svědomí, kde žije podle diktátu svého srdce.

Že je život podle Boží vůle skutečně náročný, že je nepohodlný a že se dneska se nenosí, to ví každý, kdo se snaží jako křesťan žít. Ale než být loajální k normám tohoto světa, než se mlčky podřizovat diktátu veřejného mínění a mlčet tam, kde je třeba nahlas promluvit, byť nepříjemnou pravdu, to je lepší žít skutečný život, než bezpáteřně živořit. Jde při tom, pravda, často, když ne o krk, tak alespoň o mnohé těžkosti a nepříjemnosti, ale, to mi věřte, stojí za to.

Jiří Vojtěch Černý