Svatá Barbora

Čtvrtého prosince mají svátek všechny Barbory a Barborky. Každoročně si tento den chodíme nařezat větvičky z třešní, višní nebo ze zlatého deště. Doma si je dáme do vázy a těšíme se, že nám do štědrého dne vykvetou. Děvčata věřila, že se v tom případě brzy vdají za svého milovaného chlapce.

Svatá Barbora je ale křesťanská mučednice. Žila ve 4. století v Malé Asii. Otec ji vychovával v duchu antických tradic. Maminka jí brzy zemřela.

Otec ji údajně nechal zavřít do věže, aby ji uchránil před křesťanstvím. Jeden z jejích sluhů byl křesťan a Barboru do víry zasvětil. Když se to otec dozvěděl, rozzuřený, Barborce usekl hlavu. Pověst praví, že ho hned nato zabil blesk. Nejznámější kostel zasvěcený sv. Barboře je gotická stavba v Kutné Hoře.

Sv. Barbora je u nás známá jako ochránkyně havířů, kteří nechávali svítit ve štolách přes noc tzv. Barbořino světlo. Je patronkou mnoha dalších profesí: pokrývačů, stavebních dělníků, tesařů, architektů, kuchařů a řezníků. Podle legendy je sv. Barbora také patronkou týraných a opuštěných dětí.

Byla uctívána jako přímluvkyně za dobrou smrt, tj. smrt, na kterou se člověk může připravit po přijetí svátostí a rozloučení se s pozemským světem. Modlitba k ní měla zabránit nečekaným nebo tragickým úmrtím.

Utrhněme si také pro sebe větvičku, která dětem zkrátí čekání na Vánoce a ozdobí sváteční stůl. Bude nejen krásná, ale i příslibem nového jara. S dětmi můžeme pozorovat malý zázrak, jak se každým dnem větvička mění, a těšit se na její květ i vůni.

Věra Šimková

Foto: Wikipedie