Světlo národů

Iz 49,1-6

Úterý Svatého týdne

Včera jsme si povídali o „Ebed – Jahve“ – Služebníku Hospodinově, a dnes budeme pokračovat. Jenomže, srovnáme-li včerejší a dnešní pohled, cítíme, že je zde rozdíl. Včera šlo o jakési představení Božího služebníka – o to, kým je a kdo ho vyslal. Je Božím vyvoleným, ve kterém nalezl Bůh zalíbení, kterého podporuje a na něhož vložil svého ducha. Z biblického hlediska mluvíme o „Prvé písni o Hospodinově služebníku“. Nu a dnes zazněl úvod tzv. „Druhé písně o Hospodinově služebníku“ a ta má už jiný charakter. Nepopisuje už, o koho jde, ale je záznamem slov samého Služebníka. Ten nejprve oslovuje ostrovy a daleké národy. Tím samým už naznačuje, že jeho poslání nebude omezeno pouze a jen na vyvolený národ, ale že se jeho zvěst bude týkat celého lidstva, co víc, celého stvoření.

Své představení začíná svým příchodem, svým jedinečným vyvolením – už v lůně matky: „Hospodin mne povolal už od matčina lůna, již v mateřském životě mne nazval jménem …“ – jako bychom v těchto slovech slyšeli slova Jeremiášova povolání (Jer 1,4-10), nebo ozvěnu Zvěstování v Nazaretě, kde archanděl Gabriel sděluje Marii, kým bude Boží syn, který se z ní narodí („Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Syn Nejvyššího…“) Zatímco Marii zvěstuje anděl konkrétní jméno, několik málo století předtím, je Hospodinův služebník nazván nikoli osobním jménem, ale: „Řekl mi, jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Dávání jména je v Bibli vždy spojeno s pověřením k určitému úkolu. Zde však namísto osobního jména zazní jméno Hospodinova lidu – Izraele. Tento služebník má být tedy jakýmsi začátkem nového Izraele, nového Božího lidu. Skrze něho bude světu zjevena Hospodinova moc a milosrdenství, a ukázána jeho sláva: „… proslavím se tebou.“ Dále Hospodinův služebník vypovídá o svém poslání, k němuž ho Hospodin sám vybavil potřebnými dary a prostředky: „Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky se ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval.“ Nabroušený meč a zaostřený šíp jsou v Písmu často obrazem moci Božího slova a Božího ducha. Tyto zbraně služebníka jsou svázány s Hospodinovou ochranou – služebník nachází bezpečný úkryt ve „stínu Hospodinovy ruky“ a tento je mu rovněž „toulcem na šípy“ – Hospodin je tím, kdo skýtá svému služebníku pomoc a ochranu.

Další část textu je jakousi sebereflexí služebníka, který prochází pochybnostmi, zda všechno jeho úsilí a námaha nebyly marné – a tak mu přispěchá Hospodin na pomoc ujištěním, že splní to, k čemu byl poslán a Hospodin také bude tím, kdo jej vposledku odmění. „Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ V závěru se jasně ukáže, jaké je očekávané poslání Hospodinova služebníka: „Avšak nyní praví Hospodin, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele.“. Ve výzvě opětovného shromáždění a návratu Hospodinova lidu nacházíme jednak dobovou výzvu k návratu zbytků Izraele zpět do Jeruzaléma z babylónského zajetí. (Právě v této době babylónského exilu vzniká tento text.) Ale – protože jde o Hospodinova služebníka, v němž je už dopředu předpovídán Syn Boží, návrat Izraele má rovněž nadčasový rozměr, který zahrnuje nejen vyvolený lid, ale i všechny ty, kteří v Hospodina v budoucnu (až do konce věků) uvěří. Pro ně bude (a je) Boží Syn světlem – „Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“ Opět, jakobychom zaslechli Simeonova slova v chrámu: „On je Světlo k osvícení pohanů a k slávě tvého izraelského lidu …“ (Lk 2,32). (Vždy znovu a znovu mne uvádí v úžas, jak dokonale do sebe zapadají předpovědi Starého zákona svým naplněním v zákoně novém. Je to jako mozaika dějin spásy na pozadí celého světa.)

Na vznešený tón Izaiášova proroctví navazují slova 70. žalmu, ve kterém je vyzpívána důvěra v Hospodina. A poté, jako studená sprcha přichází zpráva evangelia o Jidášově zradě. Ale i ta je v Božím plánu spásy. Důkazem mohou být slova evangelia: „Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm.“ Jak nevzpomenout na slova, která jsme četli v prvém čtení: „Řekl mi: Jsi mým služebníkem, proslavím se tebou.“ A tak se Jidášova zrada stává vyplněním Izaiášova proroctví.

Jiří Vojtěch Černý