Sviťte a zařte! Máte co vyzařovat.
Mt 2,1-12
Zjevení Páně
Dnešní svátek je velmi starobylý a přesto z něj nevyvanulo zvláštní kouzlo. Je připomínkou biblické události, která hovoří o příchodu mudrců k jesličkám v Betlémě. Hovoří o tom, kterak po jistě strastiplné cestě, vedeni jen hvězdou nad nimi a touhou ve svých srdcích, došli až do Betléma a tam sklonili své vznešené hlavy před malým nemluvnětem. Je to událost plná něžnosti, krásy a pokoje. A také plná symbolů.
Tak například HVĚZDA. (Zapomeňme teď na to, že šlo vlastně o konjunkci Saturnu a Jupitera, a že to bylo o 7 let dříve, než se začal psát nový věk, podle mylně vypočítaného Kristova narození.) Ta hvězda zazářila před více než dvěma tisíci let, a byla krásně provokujícím ZNAMENÍM pro moudré a OSVÍCENÉ. Hvězda, která tyto odvážné a prozíravé muže provedla temnotou. Pochopitelně, vždyť hvězdy svítí jen v noci. Jít za hvězdou nutně znamenalo jít ve tmě, protože hvězda, byť sebejasnější, může sice ukazovat směr, ale nedokáže ozářit tmu noci a udělat z noci den.
Dalším symbolem dnešní slavnosti je SVĚTLO. Na počátku roku čteme: „To světlo svítí v temnotě a tma je nepohltila…“ Světlem našeho života je Kristus, ten, k němuž putovali oni tři mudrci. Také my, křesťané, jsme-li moudří a osvícení, putujeme ke Kristu, stejně jako oni mudrci. A také my k Němu putujeme mnohdy nocí a tmou. Vždyť každý z nás zakouší uvnitř sebe sama své temnoty; chvíle nejistoty, zklamání a pochybností. Chvíle beznaděje i zoufalství. Takové chvíle patří k lidskému životu, patří k našemu putování. Bezesporu je zažívali na cestě i oni mudrci. Ale protože byli vytrvalí, došli ke SVĚTLU. Rovněž i my, budeme-li vytrvalí, dojdeme k cíli - ke světlu. Vzorem a příkladem nám mohou být právě oni mudrci. Dokázali vytrvat, navzdory temnotě, poušti i Herodovi. I když nevíme, kdo to vlastně byli, ani kolik jich bylo (nejspíš skuteční učenci – mágové, korunováni na krále byli až ve středověku; že byli tři, odvozujeme jen podle počtu darů, některé starověké prameny mluví i o dvanácti a vlastně ani nevíme přesně, odkud byli) jedno je jisté. Byli to muži moudří a pokorní. Zvedli svůj zrak k výšinám, zaklonili svou hlavu ke hvězdám a pak ji sklonili, když vešli do nízké stáje a koleny se dotkli země. Jejich moudrost a osvícení se projevilo i při výběru darů. Zlato, kadidlo a myrha. Zlato pro Krále, kadidlo pro Kněze, myrha pro smrtelného člověka. (Také ovšem symboly tří tehdy známých skupenství…)
I když jejich stopy, jsou dávno zaváté v písku pouště, pro nás jsou stále čerstvé. A příklad těch moudrých odvážlivců je stále poučný. Každá cesta, kterou volíme jen nazdařbůh, bez cíle a bez námahy a úsilí, skončí obvykle na scestí. Dvojnásob to platí o lidské cestě životem, který nám mnohdy též může připadat jako složité bludiště. Až se nám stane, že budeme váhat na rozcestí, že nebudeme vědět kam dál; až pocítíme kolem sebe poušť, bezvýchodnost, a v sobě prázdnotu a tmu, pak je třeba mít odvahu se na chvíli zastavit, zaměřit se na své vnitřní duchovní nebe a zkoumat, kde v jeho temnotě nechal Bůh zářit hvězdu, která ukazuje správný směr. Když budeme hledat, určitě ji objevíme. I kdyby její světlo bylo tak slaboučké, že budeme vidět jen na krůček dopředu. Kdo hledá SVĚTLO, dojde k cíli, k Ježíši; kdo se podává tmě a nechce hledat, zápasit sám se sebou a někdy i klopýtat, ten k cíli nedojde a skončí v TEMNOTĚ.
Moji drazí. Až si dnes po mši sv. budete odnášet svěcenou vodu, křídu, kadidlo a sůl, vezměte si s sebou také kousek SVĚTLA v srdci. Světla Božího, Světla z oltáře, Světla z Betléma, zkrátka SVĚTLA KRISTOVA. Doneste si to světlo v sobě do svých domovů, do svých rodin. Prosviťte to temné a nejasné, co je mnohdy mezi vámi a vašimi blízkými. A také dovolte Kristu, aby prosvítil i to, co je ukryté a zšeřelé ve vašich duších. Sviťte a zařte! Máte co vyzařovat. Tenhle pochmurný svět to vaše světýlko tolik potřebuje, i když se ho snaží pošpinit. Mocní Herodové tohoto světa mohou celým národům zatemnit mozek, ale SVĚTLO víry, naděje a lásky zhasit nemohou. Noste si Krista - SVĚTLO v srdci a sviťte druhým. K tomu ať vám žehná Bůh!
Jiří Vojtěch Černý
