Tajemství nelze proniknout
Dt 4,32-40
Mt 28,16-20
Nejsvětější Trojice
Slavnost Nejsvětější Trojice slavíme hned po skončené době velikonoční, a ono to má i svoji logiku. V jejím závěru Vzkříšený Kristus vystupuje k Otci a ten sesílá svého ducha, nejprve na apoštoly a poté, jejich prostřednictvím, na celý svět. A o spolupráci člověka s Bohem, o misi apoštolů, hovoří evangelista Matouš, když cituje Kristova slova: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha sv.!“ Jděte, získejte, křtěte … Tři slovesa, která obsahují celé poslání Kristových učedníků (tedy i nás, my jimi přece také jsme). Jděte – v tom slově jakobychom zaslechli ozvěnu onoho: „pojďte za mnou“, které zaznělo na počátku Ježíšova veřejného života, když si povolává své učedníky. Získejte – obchodník s perlami v podobenství všechno prodá, aby získal drahocennou perlu – a k naplnění poslání je přece také všechno opustit, abychom mohli všechno získat. Křtěte – jsme křesťané, pokřtění v Krista: tak jako byl křest na počátku Kristova veřejného života, je i na počátku našeho duchovního života. A zatímco při Kristově křtu promlouval Bůh Otec z nebe a Duch se vznášel jako holubice, my jsme pokřtěni právě ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Ve jménu Nejsvětější Trojice. A o tu o této neděli jde.
Bez zajímavosti nejsou slova, která tomuto vyslání apoštolů předcházejí. „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ Tohle o sobě může říci jenom Bůh. Jenom On má moc nadevším; moc, jež zasahuje celou zemi – celé stvoření, a která panuje i v nebeském království. A jen v síle této moci mohou tito poslaní apoštolové (a po nich další a další) jít, hlásat evangelium a Boží království a uvádět do něho celý svět prostřednictvím křtu. Těmto – a vlastně všem křesťanům, se dostává obrovského povzbuzení a ujištění v posledním slově Ježíšově: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ Po všechny dny – stále; do konce světa - napořád. Příslib přesahující všechno pomyšlení, příslib překračující pozemský čas. Dává jej Boží Syn, soupodstatný s Bohem Otcem v Duchu svatém. Tedy celá Nejsvětější Trojice.
Nejsvětější Trojice je tajemstvím; je oříškem pro všechny, kdo se jí snaží rozumem uchopit. Nebudu se ohánět teologickými pojmy, nebudu vytahovat dogmatické definice. Použiju k jejímu přiblížení raději dnešní biblické texty; vždyť ony jsou vybrány právě pro naše poučení a povzbuzení ve víře.
Nejprve Starý zákon - ten mluví vždy o Bohu, Hospodinu. Dnes nám zachycuje slova Mojžíšova, kterou jsou shrnutím jedinečné zkušenosti Izraele s Hospodinem, Bohem „nahoře na nebi, jako dole na zemi“, který činí podivuhodné činy, který je tak blízko svému vyvolenému lidu, mluví k němu z hory (Sinaje) a dává mu svá nařízení a příkazy. Zkušenost Izraelitů se zázračným vysvobozením z Egypta je potvrzením Boží moci a Hospodinových slov, která svému národu dává. Mojžíš povzbuzuje lid smlouvy ve vědomí, že Hospodin je jediný Bůh, je blízko a přináší život, ne smrt.
Poté následují slova Kristova, pronesená v evangeliu. Jsou to slova nad jiné významná. Ježíš, Boží Syn, je pronáší, jak řečeno, v období mezi Zmrtvýchvstáním a Nanebevstoupením, a v těchto slovech je ukryto samo sebezjevení Božího Syna: „je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“. A poté výše zmíněná výzva a program pro učedníky a jejich následovníky: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! Zde nacházíme všechny tři božské osoby pěkně pohromadě. A také se v jejich jménu křižujeme a stejně tak i zakončujeme většinu modliteb.
Ale, ani sebečastějším používáním jména nejsvětější Trojice ještě nic neříkáme o tom, jak je nám tajemství Trojice Božích Osob blízké či vzdálené, uvědomělé nebo lhostejné.
O Nejsvětější Trojici mluvíme jako o tajemství. A právem. Protože do hloubky tohoto božského vztahu nemůžeme nikdy nahlédnout, protože pochopit vztahy uvnitř Božího života svým lidským rozumem prostě nemůžeme. Tajemství nelze proniknout. Teologie může problém jen definovat, pokusit se o popis, ale vysvětlit? To ani nelze. Možná, že by nám více slušelo stát v úžasu nad Bohem, který se zjevuje jako Otec, Syn a Duch; jako Stvořitel, Vykupitel a Posvětitel. Jako ten, který je s námi – pro nás, „po všechny dny až do konce světa“.
Jiří Vojtěch Černý
