Text: Beseda s Ing. Táňou Blažkovou o mezigenerační komunikaci
Beseda s Ing. Táňou Blažkovou o mezigenerační komunikaci, ze dne 28. 1. 2021
Zamysleme se nad duchovní, duševní a tělesnou složkou naší komunikace, abychom si dobře rozuměli a pochopili se. Základ není jen v komunikaci. Příkladem je Mt: v podobenství o dvou synech, kdy je otec posílá pracovat na vinici. První vykonal otcovu vůli, i když se mu nejprve nechtělo, druhý slíbil, ale pak nešel.
Čeho si na druhém všímáme?
Komunikace má širší záběr a nejsou to jen slova: Ex: v Desateru - cti otce svého a matku svou (jediné přikázání s příslibem).
Očekáváme od dětí vděčnost. Je dobré, když mohou rozvíjet svoji úctu k nám.
Jaké byly vztahy mezi našimi rodiči, prarodiči a námi? Co bych chtěla, aby o mně říkali, když budou vzpomínat... Jaký má o mně zůstat obraz, který se vryje do rodové linie. Co ze mne vyzařuje, čím přetékám, čím živím svou mysl. Je to Bůh, nebo zprávy ze světa, stěžuji si na své zdraví, nebo projevuji vděčnost za to, čím mě Bůh obdaroval?
Dnešní doba nás směřuje k reptání, protože děti a vnoučata nemají čas se nám ozvat. Ale oni musí svým dětem vařit - jsou doma, učit se s nimi, sportovat, naplňovat jejich volný čas, atd. Nemají to dnes jednoduché. Je třeba, aby naši mladí z nás cítili lásku. Miluji a následuji Ježíše, často se modlím, jsem s Ním, dávám Mu prostor a pak svou lásku dávám dál.
Paní Táňa říká, že se jí po modlitbě lépe a lehčeji se jí vše daří. Je lepší atmosféra v rodině, má větší trpělivost, lásku, a to bez sebelítosti.
Často si přejeme, aby druzí změnili své chování, ale musíme začít u sebe:
1) Ge: Proto muž opustí otce svého a matku svou a připojí se ke své ženě a budou jeden člověk.
Tim: Hlásej slovo, přicházej s ním, ať je vhod či nevhod.
Prarodiče si přejí, aby děti měly krásný život, ale manželé musí držet spolu. Musíme si vážit toho, co dělá partner našeho dítěte a respektovat ho. Sám Bůh chce, aby manželé byli jeden člověk. Nerozdělujme, ale povzbuzujme! To má dopad i na vnoučata, vždyť mají maminku i tatínka rádi.
Tim: Bible mluví v celém kontextu, ... no, Ježíš si udělal důtky, zpřevracel stoly ... Uvědomme si ale množství situací, kdy jednal s ctností, s mírností, s láskou!
Otázka je jak?
Pomáhá, když děti a vnoučata chtějí naslouchat a pravidla jsou dána. (Když ti neřeknu, co je špatně, budu mít výčitky. Když ti to řeknu, mám je také.) Dcera si domluvila, že mne jen vyslechne, nebude na to odpovídat, pak si to promyslí.
2) Pocit přijetí.
Čím to je, že člověk se cítí být přijímán? (Vidíš, já jsem ti to říkala, že to nemáš dělat!) Nebo příběh Marty a Marie. Mnoho lidí sklouzává do role Marty, nedávají druhému svou pozornost. Je třeba projevit zájem Marie. Dobré je shrnutí, reagovat s pochopením na druhého. Slovo "ale", kterým začínáme větu způsobí, že v mozku se přepne logické myšlení na emocionální. Co způsobíme? Můžeme si logicky rozebrat situaci, ale emocionální myšlení aktivuje pocit bránit se. Je třeba věnovat pozornost.
I úsměv je "slyšet".
Také pomáhá pojmenování: "Nevím, jak reagovat, jsem zaskočena." Nebo: "To muselo být pro tebe těžké." Musíme si dát pozor na tón řeči a usmívat se při hovoru. Prozkoumat, proč si to druhý myslí. Když nesouhlasím, začnu tím pozitivním: "já bych si to také přála ...", "já si to také myslím ...".
Člověk je sice ve svém srdci emocionálně naladěn, ale ve vzorci chování nejsou prvky přijetí. (Taková já nikdy nebudu, jako byl můj otec.) Komunikační vzorec je velmi silný. Často užíváme stejná gesta, stejná slova, jako naši rodiče.
3) Citová nádrž.
Představme si účet. Můžeme z něj vybírat, i na něj spořit. Když druhého přijímáme se zájmem, jsou to prvky přijetí a naplňujeme citové konto . Když se nám pak reakce nepovede, uděláme z účtu výběr. Ostatní si řeknou - ona nemá dobrý den. Ale když často vybíráme a atmosféra je v mínusu, při stejné nešikovnosti reakce na výtku udělá ještě větší výběr a druhý to cítí jako bolest. Pozor, založený účet máme u všech lidí - u manžela, u dětí, u prodavačky. Úsměv je alespoň vstřícnost.
4) Jazyk lásky.
Člověk je duchovní, duševní a tělesná bytost. Naše tělo mluví. Snažíme se dávat lásku, ale míjíme se. Děti nám říkají: "Ty mě snad ani nemáš ráda."
Pro někoho je jazyk lásky, že pro něho něco dělám - skutky služby nebo skutky pochopení, porozumění. (Babička jen hostila, ale vůbec se nám nevěnovala.) Kontakt fyzický - pohlazení, obejmutí. Nebo jiný jazyk lásky - dárečky. Je důležitý být všímavý a do jazyka přijetí se trefit.
Doporučená kniha: "Pět jazyků lásky".
5) Snažíme se komunikovat s druhými, ale nemáme moc je změnit. Máme však moc změnit sami sebe. Být laskavější, trpělivější, skrze Ježíše ukazovat druhým Boží lásku.
Koronavirový čas to moc neusnadňuje, mladí a stáří se nescházejí. Používejme tedy technologie - telefon, atd.
Mezigenerační komunikace - když mladí zavolají, ptejme se na knihy, co čtou, ale i na věci, kterým nerozumíme. Aby chtěli telefonovat a naslouchat. Aby se svěřili se svými těžkostmi. Senioři, kteří používají sociální sítě, jsou s dětmi více v kontaktu.
WhatsApp - posíláme si obrázky, co jsme upekli, kde jsme byli, atd. Drobnůstky ze života říkají o mnoho. Víme, z čeho mají radost, co se jim povedlo. Máme o čem hovořit. Instagram, Facebook. I když se nám do toho nechce, stojí zato touto cestou jít. Emaily mladí moc nečtou.
Dávejme si pozor na řetězové zprávy (pošli to 10 lidem, jestli to nepošleš ...), nepřeposílejme je. Zkreslené zprávy - protlačují polovičatou pravdu (např. zaručené varování). Zde najdeme vysvětlení, abychom nesnižovali svou důvěryhodnost: www.manipulatori.cz, www.hoax.cz.
V dnešní době je těžké se zorientovat.
Když my děti se vám, prarodičům, neozýváme, prosím, mějte s námi trpělivost. Je dobré se zamyslet, aby druhým bylo s námi dobře, aby se nám dařilo budovat hezké vztahy.
Podle hezké diskuze se nám přednáška moc líbila. Uvědomili jsme si, že dobrou komunikací si vytváříme hezké vztahy, po kterých tolik toužíme. O to více v této pro nás tak těžké době, kdy se nám po našich drahých dětech a vnoučatech tolik stýská.
Věra Šimková
