"Ti praví, ti rovnější"

Za našich mladých manželských let - ještě než jsme měli děti - jsme s manželkou chodívali na neoficiální soukromé hodiny angličtiny k jisté paní Kop., která si tím přivydělávala. Se svým mužem a dvěma dětmi obývala pěkný byt na vltavském nábřeží s výhledem na Petřín nedaleko od místa, kde mnohem později byl postaven "Tančící dům". Tento byt však připadal tehdejšímu všemocnému "uličnímu výboru" příliš pěkný a nadměrný pro pouze čtyřčlennou rodinu, direktivně jej tedy rozdělili a přidělili jim tam nájemníky. V oněch dobách mohli být ještě rádi, že je přímo nevystěhovali. Pan Kop. byl právník a pracoval v jistém podniku zahraničního obchodu. Takovéto podniky - lidově zvané "Pé-Zet-ky" - zprostředkovaly za éry socialismu mezinárodní obchodní styky nejen v zemích RVHP, ale v případě potřeby i s kapitalistickým Západem. Manžel naší angličtinářky byl sice v té své Pé-Zet-ce uznávaným odborníkem, ale jakožto nestraník neměl nijak dobře placenou funkci a už vůbec nikdy neměl šanci vyjet služebně na Západ. Zato však vždycky musel detailně připravovat materiály pro kontrakty podnikovým papalášům z vedení na ty jejich služební výjezdy, protože pouze ti "nejlépe zapsaní" a kádrově prověření směli s požehnáním "strany a vlády" vycestovat do "nepřátelské ciziny", aby tam po formální stránce svým podpisem slavnostně stvrdili uzavření předem připravených obchodních smluv. Vyvrcholení takovýchto služebních výjezdů oněch "vyvolených" vždycky býval úžasný závěrečný raut, kde se zdarma na účet hostitele skvěle napapali a nabumbali až k prasknutí - a navíc: domů si pak přivezli ušetřené diety ve valutách, jež jim socialistická vlast ráda proměnila na tuzexové poukázky. Ovšem ten, který jim předem všecko připravil, nikdy žádné "bony" nedostal; mohl však být rád, že díky jeho práci je získali ti "praví" - ti "rovnější"! I když snad ani nebyl věřící, k jeho cti lze říci, že jim to snad ani nedokázal závidět.

Karel Voplakal